Zobrazit přihlášovací formulář

Proč nám děti lžou?

  • Publikováno:
Proč nám děti lžou?

„Tatínek občas nosí tvoji podprsenku.“ To mi řekla má čtyřletá dcera, když byla se mnou v pokoji, zatímco jsem se převlékala. „Vážně? A kdy prosím tě?“ „Když spíš. V neděli ráno si ji oblékl přes tričko a pak šel skákat na zahradu na trampolínu.“ Nevěděla jsem, jestli se mám smát, jestli to může být pravda a proč se dcerka celá tak kroutí a ne a ne se mi podívat do očí. Odpoledne jsem se na to manžela ptala, ten vyjeveně koukal a pak jsme se tomu společně dlouho smáli. Jenomže... nemůže se za takovou smyšlenkou skrývat něco víc?

Zásadní věc leží ve způsobu, jakým chápeme lež my, dospělí. My ji vidíme jako něco zlého, jako nekalou praktiku, když pro sebe chceme získávat výhody, maskovat chyby nebo jiné podvratné činnosti a skutky. Jenomže dítě do zhruba sedmi let věku tak úplně přesně nerozlišuje mezi skutečností a fantazií, a pokud lže účelně, lži nebývají zas tak propracované a doopravdy je odhalíme celkem snadno.

Každý rodič válčí s rozhodnutím – má lži a výmysly potírat, přistoupit na ně nebo je dokonce podporovat jako součást kreativity?

Není lež jako lež

Historka na začátku je spíše než k potrestání, tak k pousmání. Jenomže často děti zkouší lhát, aby získaly nějakou výhodu, popřípadě zamaskovaly svoji vinu. Pokud se nám dítko snaží svalit vinu za pokreslenou stěnu na plyšáka, je to poměrně jednoduché. Podstatná je naše ohleduplnost a konfrontace dítěte s tím, že my pravdu známe a odhalíme. A, jako ostatně ve většině případů, spíše je pro nás a budoucnost jak dětí, tak rodičů o něco lepší motivovat děti k pravdomluvnosti, než je trestat za lhaní. To je dobré si vysvětlit. Ale popořadě:

Batolata

Děti dělají první pokusy s novou „komunikační strategií“. Ale lži jsou to většinou dost průhledné, buď se chtějí něčemu vyhnout, nebo naopak něčeho dosáhnout (ale nejde o nic velkého. Třeba koupání nebo bonbóny.) Pro rodiče dětí v tomto věku je podstatné vědět, že to, jak se děti naučí se lží a jejím odhalením pracovat, je podstatné pro následující vzorce chování. A tak je dobré si vysvětlit, proč je lhát špatné (a proč právě v tomto konkrétním případě) a proč je lepší říkat pravdu.

Dobrou strategií pro rodiče je dítěti neposkytnout důvod lhát. Místo naštvaného: „To tys rozbil tu vázu?“ je vhodnější „Podívej, váza je rozbitá. To by mě zajímalo, jak se to stalo.“ Protože pokud dáme výhružku, často na oplátku dostaneme lež.

Na druhé straně fantastické historky, ve kterých děti povídají o vílách na zahradě, ty můžeme klidně přijímat – jde o nedílnou součást dětské fantazie.

  • Tip Mimibazaru: Rozhodně je dobré v dítěti podpořit komfort při vyprávění takových historek. Jakmile se dítě naučí zamlčovat některé své představy, fantazie a podobně, v extrémních případech může dojít k tomu, že nerozpoznáme symptomy některých duševních poruch, jako je třeba schizofrenie.

Předškoláci

Tady je největší prostor pro fantazii. Dítko už má vyjadřovací schopnosti na popis svých fantazií, může si vymýšlet mluvící zvířata, imaginární postavy, živé panenky a podobně. A hlavně malincí lidé vykládají dlouhé historky. Většina smyšlenek je čistě hravých, někdy třeba podmíněných vroucím přáním (kamarádka ve školce může nosit růžové šaty každý den). Na takovéto „lži“ není nutné reagovat represivně, není ale na škodu dávat dětem ohleduplně správnou perspektivu. Nutné je také sledovat ostatní vztahy dětí – s kamarády, s autoritami, se sourozenci atd. jakmile je dítě zakotveno v realitě pevně, občasný výlet do fantazie není na škodu.

Mladší školáci

Ti většinou už mají své důvody. Je to věk, kdy se dítě socializuje na vyšší úrovni, vztahy získávají na propracovanosti, mizí fantazijní smyšlenky, ale nastupuje „důležitá“ lež ve vývoji sociální inteligence. Děti se učí říkat tzv. milosrdné lži, kdy chtějí rodiče, sebe nebo ostatní uchránit před trestem. Má dítko problémy s matematikou? Může zarytě tvrdit, že z ní nedostává úkoly. Provedla něco jeho mladší sestřička a bojí se, že dostane vynadáno? Starší sourozenec odpoví nějakou lež za ni... nebo, když je to formát, vezme prohřešek na sebe. Důvody ke lhaní předškoláků jsou často velmi pochopitelné, dokonce až odpustitelné. To ovšem neznamená, že by jim lži měli procházet – naopak, je ovšem už třeba zjišťovat důvody a pracovat s příčinami, proč vlastně dítě zalhalo.

Pozor před pubertou

S postupně nabývanou autonomií, svobodou, (chodit ven, být tam déle, přespávat u kamarádů atd.) roste tak trošku i potřeba bojovat ještě o víc. Není neobvyklé, že děti tohoto věku ještě lžou o domácích úkolech, čištění zubů nebo třeba domácích pracích. To je pro rodiče dost otravné, protože „už jsi přece dost velká na to, aby...“. Potud v pořádku. Pokud ale dítě v tomto věku lže chronicky, jsou pravděpodobné dvě věci – buď je dítě velmi inteligentní a přišlo na to, jak a o čem lhát, aby dosáhlo, čeho chce, nebo je ve velkém stresu. Úzkostné děti se neumí vyrovnávat s některými situacemi, proto o nich raději lžou, a pokud dítě lže neustále o jedné a té samé věci (i když stokrát jinak), nebude na škodu vypátrat, kde je zakopaný pes.

Je dobré budovat na vztahu plném důvěry od útlého věku dítěte, protože co se v mládí naučí, v pubertě se vám vrátí jako bumerang!

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku