Poporodní deprese se týká i otců!

Okamžiky očekávání potomka jsou pro drtivou většinu rodičů úžasným, příjemným obdobím plným očekávání a zdravé lehké nervozity. Momentem porodu se svět rodičů obrátí vzhůru nohama, a i když si mysleli, že jsou připraveni, mnohdy je dostihne neočekávané. Zatímco se ženy vyrovnávají se vzbouřenou hladinou hormonů a dostává se jim plná péče z řad odborníků, rodiny i přátel, muži se s novým uspořádáním domácnosti vyrovnávají většinou sami.

Poporodní deprese je velmi diskutované téma, novopečených maminek trpících touto diagnózou je přibližně 10 %. Zajímavé je, že zhruba stejné procento mužů se s poporodní depresí potýká také. Pojďme se na tento jev podívat víc zblízka.

Trocha čísel

Podle studie vědců z jedné australské univerzity trpí poporodní depresí 9,7 % matek a 9,4 % otců. Což je přibližně stejné číslo. Touto depresí jsou ohroženi především mladí otcové, jejich potomek přišel na svět, když jim bylo 25 let a méně. Za posledního čtvrt století, kdy je tento fenomén zkoumán, se nárůst výskytu poporodní deprese u otců zvedl o 68 %! Nejčastěji se deprese projeví kolem 8. Měsíce věku dítěte a objevuje se dále až do zhruba 5 let věku dítěte.

Proč matky ano, ale otcové ne?

Poporodní deprese u žen bývá zapříčiněna hormonálními a jinými tělesnými změnami. Matka tráví s dítětem valnou většinu času a proto je jejímu zdravotnímu (psychickému i fyzickému) věnována velká pozornost a intenzivní péče. Nikdo přeci nechce, aby její stav měl negativní dopad na miminko… Naopak u otců, kteří standardně chodí do práce a zajišťují ekonomický chod rodiny, v omezené míře se dále věnují svým koníčkům mimo domov a s dítětem nejsou tak intenzivně v kontaktu, jsou příznaky deprese mnohem hůř rozpoznatelné.

Velkým problémem je také „ne/svěřování“. Muži se stále bojí o svých pocitech s kýmkoliv mluvit, takže se dlouho nemusí dozvědět, že ty jejich nejsou úplně běžné. Pomoc vyhledají málokdy, cítí na sobě velký tlak, že by své problémy měli zvládnout sami. A jaké má poporodní deprese u otců příčiny?

Začíná to těhotenstvím

Ve chvíli, kdy pár oznámí těhotenství, je žena ve středu pozornosti. Jak svého okolí, tak svého partnera. Vždyť je to ona, kdo prožívá všechny tělesné změny, diskomfort a přípravu na novou životní roli. Zajímavostí je, že už ze starověku máme popsány případy, kdy partner prožívá těhotenství své družky natolik intenzivně, že se u něj projeví ranní nevolnosti, bolesti břicha, chutě a velmi vzácně po porodu dokonce také laktace.

Proč tedy není mužské roli věnována větší pozornost? Protože… je to přeci chlap, no ne?

Nová role – druhá kolej

Není nic nového na sdělení, že muž vyžaduje pozornost, chválu a obdiv. Potřebuje být středem pozornosti, ať si to přiznává, nebo ne. A výsadní postavení u jeho ženy najednou zaujme někdo naprosto jiný. Každý muž cítí, že přiznání, že žárlí na vlastní dítě, je společensky velmi málo tolerované, respektive to nikdo nebere jako zásadní problém. Ale je. Nedej bože, když má muž syna. Ať se mu to příčí, jak chce, pozornost jeho partnerky odvádí jiný muž. S dcerami je to o trochu snazší, každá malá princezna si srdce svého tatínka získává mnohem snáz a bezvýhradněji.

Vztah s dítětem

K méně pudovým problémům otců a novorozených dětí patří strach o to, jestli bude muž dobrým otcem. Především v prvních měsících života, kdy matka s dítětem manipuluje a komunikuje naprosto přirozeně, cítí se muž často naprosto bezradně. A taková neobratnost ho vede k úvahám, jestli bude schopen si s potomkem rozumět, jestli navážou dobrý vztah, jestli se budou mít rádi. Prostě jestli bude umět být dobrým otcem. Frustraci mohou cítit také z toho, že nemohou s dítětem trávit tolik času, kolik by chtěli… v této oblasti je zdroj potenciálních potíží téměř nevyčerpatelný.

Zabezpečení rodiny

Celá rodina musí pochopit, že nikdy už nic nebude jako dřív. A to jak v dobrém, tak ve špatném. Muži si velmi intenzivně začínají uvědomovat, že jejich role živitele je teď pro rodinu nepostradatelná, jejich schopnost nejen vydělat, ale i naspořit peníze, je stěžejní, zabezpečení jak příjemné přítomnosti, tak budoucnosti už není jen otázka volby, ale nutnost.

Tyto existenciální otázky si klade každý muž, ale ti mladí obzvlášť. Ve většině případů není jejich kariéra nijak závratně nastartovaná, mnozí ještě ani nemají jasno v tom, co by chtěli a měli dělat. Často je nastalá situace doma donutí setrvat v práci, kterou předtím kvalifikovali jako „dočasnou“. Narůstající frustrace pak může vést k obviňování a sporům v rodině.

Jak depresi u otců rozpoznat?

Jde to těžko, protože pozornost všech (včetně depresivního otce) je upřena na dítě, potažmo matku. Otec funguje jako sekundární pečovatel a hlavní zdroj ekonomické stability, o jeho pocity se iniciativně zajímá bohužel málokdo. Existuje ale pár varovných znamení, kterých si okolí může všimnout:

• Snaha „vzdálit se od reality, kterou nezvládá“ – tráví hodně času v práci, sportuje… chce trávit čas sám a stejně tak se sám vyrovnávat také se svými potížemi.

• Při rozvinutější formě deprese může nastoupit destruktivní chování – agresivita, zvýšená konzumace alkoholu, nevěra.

Okolí může takové chování vnímat jako útěk od zodpovědnosti, kterou otec nezvládá. Jeho chování je vnímáno jako projev slabosti, proto se mužům s depresivními pocity také těžko svěřuje. Pokud ovšem máte podezření, vyhledejte odborníka. Psychologická intervence může v tomto směru významně a pozitivně ovlivnit chod celé rodiny.

Máte zkušenosti s poporodní depresí? Jaká je podle vás role novopečených otců? A myslíte, že poporodní deprese přejde nebo je třeba ji odborně řešit? Diskutujte na Mimibazaru…