Janeček IV. - konečně doma :-)

Pokračování příběhu ztracené hračky našeho Vojtíška - zajíčka Janečka.

Ráno jsem se probudil brzy, zrovna, když ornitolog sundaval látku z klece. Sundal ji a řekl: "nazdárek". Z klece se ozvalo: "dobrrrré rrráno, je krrrásný den.........". V kleci byl nádherný velký papoušek žako. "Dobré ráno Ricardo", řekl ornitolog a dal Ricimu oříšek. Ten si ho vzal do pacičky a začal ho zobáčkem ukusovat. Přitom po očku pokukoval po mně. Ornitolog si vzal své věci z pracovny, kde jsem já seděl na polici a odešel. Rici ještě chvíli okusoval ořech a pak mi říká. "Nazdárrrrr ........ ušáku........ kde ses tu vzal?" A tak jsem mu začal povídat svůj příběh, jak jsem se ztratil svému Vojtíškovi, jak jsem zůstal sám v hotelu, a že hledám Česko a svůj domov. Ricardo poslouchal, pokyvoval hlavou a pak řekl:" teď si v Itálii, přeplaval si Středozemní moře a do Česka to máš ještě hodně daleko. Pojď, ukáži ti to na mapě. Seskočil jsem z police a Rici mi pomohl k mapě. Ornitolog ji měl na stěně hned u pracovního stolu. "Vidíš, teď jsme tady", Richardo ukázal na místo na mapě, "jsi v Itálii na ostrově Sicilie ve ve městě Ragusa. A musíš se dostat přes celou Itálii do Rakouska, pak do Německa a pak už bys byl v Čechách."

Když jsem to uviděl, tak jsem se rozplakal. Měl jsem před sebou ještě tak dalekou cestu a za sebou jen takový kousíček. Copak asi dělá ten můj Vojtíšek tak daleko a sám. Ricardo měl objal křídlem a podal mi kapesník. "Nebreč, nějak to vymyslíme. Za týden sem přijede můj kamarád Marco. Je to vnuk mého pána ornitologa a ten je z Neapole - to je tady- ukázal na mapě město. Možná by tě pak mohl svézt aspoň tam, až se bude vracet domů."

A tak jsem zůstal. Ricardo mi zatím vyprávěl o Itálii, o jiných zemích. Ukazoval mi mapu a vymýšleli jsme, jak se  dostanu do Česka. Jednoho dne přivezl ornitolog Marca. Přijel vlakem a tak ho vyzvedl na nádraží. Marco se přivítal s kocourem Nikem a už ode dveří dvolal: "nazdar Ricardo!". "Nazdárrrek Marrrco" řekl papoušek a sedl Marcovi na rameno. Marco si s Ricim začali povídat. Rád bych s nimi také povídal a záviděl jsem Ricimu, že umí lidskou řeč. Rici ale nezapomněl a začal Marcovi o mně vyprávět.

"Ahoj Janečku", řekl Marco a vzal mne z police. "Tak ty bys rád za Vojtíškem. No neboj, nějak to vymyslíme". A tak vlastně vznikl tento dopis.

*

Já Marco, ti tady Vojtíšku píši celý příběh, abys věděl, co se Janečkovi po cestě přihodilo. Rici mi to diktuje, tak jak to Janeček vypráví jemu. Celých 14 dní povídá a já píši. Zítra jedeme do Neapole ke mně domů a tam už čeká moje kamarádka ze školy Francesca. Ta hned další den odjiždí do Bibione s rodiči na dovolenou, tak doveze Janečka zase o kus blíž k tobě. Janeček mne poprosil, abych Francesce řekl, že by rád poslal pohled, abys věděl, že se blíží k tobě domů. Poprosím tedy Francescu, aby mu pomohla.

*

Tak dnes jsme s Janečkem dorazili na Neapole. Ukázal jsem mu svůj pokojíček a teď se s ním musím rozloučit. Bylo mi s ním fajn, je to dobrý kamarád. Rád bych si ho nechal, ale vím, že ty i Janeček byste byli smutní. Předám ho tedy Francesce, aby ho odvezla do Bibione. Snad potkaji někoho, kdo ho odveze zase o kousek blíž k tobě. Rici bohužel zůstal u mého dědy v Raguse a tak nevím, co Janeček říká. Vím ale, že se jmenuješ Vojtíšek ***** a znám tvou adresu. Hledali jsme ji s Ricardem a zjistili, že ses přestěhoval. Janeček tedy teď aspoň ví, kde přesně bydlíš. Tak tě moc zdravím a ahoj, tvůj kamarád Marco z Itálie.

*

Ahoj Vojtíšku. Dostala jsem od Marca tento dopis s příběhem a plyšového zajíčka. Jmenuji se Francesca a zítra odvezu Janečka do Bibione. Až tam budu, tak vymyslím co dál. Hlavně ti s Janečkem pošleme pohled, abys věděl, že je v pořádku a že tě hledá.

*

Už jsme se ubytovali v hotelu a teď jsme poslali pohled. Jdu s Janečkem k moři na pláž. Ukáži mu moře a budeme přemýšlet, jak ho dostat zase o kousek blíž k tobě. Do Rakouska to už není tak daleko.

*

U moře bylo nádherně. Dívali jsme se Janečkem jak zapadá slunce. Všechno jsem řekla mamince a ta slíbila, že mi pomůže. Beru Janečka do postýlky, aby mu nebylo smutno.

*

Celý den jsme s maminkou přemýšleli a pak se usmála a řekla - Francesko, už to mám, že nás to nenapadlo dřív. Pošleme Janečka domů poštou :-) ! No to je nápad. Že nás to s Marcem nenapadlo dřív. Snad se mohou hračky posílat balíkem. A ani se nemohu zeptat Janečka, zda by chtěl dál cestovat balíkem. Je to ale super nápad. Takhle by byl u tebe Vojtíšku Janeček raz dva. Musím obstarat krabičku nebo obálku a pak se pokusit s Janečkem domluvit, zda by to tak chtěl.

*

Tak už mám připravený balíček a nechám to tu i s Janečkem na stole. Říkala jsem mu, že pokud chce cestovat balíčkem, tak ať si do něj vleze. V noci vím, že může chodit jako my lidé.

*

Ráno jsem se probudila a z balíčku na mě koukají jen uši. Hurá! Janečkovi se nápad líbí. Jen se s ním nechci rozloučit. Ještě 14 dní jsme tady na dovolené. Ještě si po tuhle dobu Janečka nechám na hraní a až budu odjíždět, tak ti ho pošlu. Janečkovi jsem to také řekla a zdálo se mi, že na souhlas na mě mrknul.

*

Milý Vojtíšku, dovolená mi utekla jako voda a já musím zpět do Neapole. Dávám Janečka do balíčku a s tímto dopisem ti ho posílám. Měj se moc hezky a moc bych si přála také takového zajíčka, který by mě měl rolik rád, jako tebe tvůj Janeček. Vždyť mohl zůstat už u Žanet a jet do Francie, nebo v Tunisu u Aliho a jeho sestřičky, ale on ne, i přes to, že je tak maličký se vypravil na dlouhou cestu za tebou. Má tě opravdu moc rád. Posílám ti moc pozdravů z Itálie od moře a velikou pusu. Tvoje kamarádka Francesca