VŠECHNY CESTY VEDOU DO ŘÍMA

V létě jsem k narozeninám - použiju slovo mistra Horníčka "hrůzostrašninám" - dostala od svých dětí, a jejich skvělých partnerů, nádherný dárek. Protože jsme je už v jejich raném dětství odvezli poprvé k moři do Itálie, láska k této zemi nám zůstala už všem a rádi se tam často vracíme, v obálce jsem našla poukaz pro dva do věčného města - do Říma. Volba spolucestujícího padla automaticky na manžela, což se později ukázalo velmi prozřetelné. Asi děti věděly o mojí schopnosti se ztratit kdekoli a kdykoli, jen mě někdo pootočí o 90 stupňů

Termín vybral manžel tajně na druhý říjnový vkend. Mladší dceru si starší děti ochotně prostřídaly a po něděli odevzdaly spolehlivé kamarádce.

Byla tady pěkná zima, takže jsme se těšili do tepla. Sbalili jsme pár tiček, mikinu a náhradní boty, pečlivě naskládali tekutiny a pastu na zuby do průsvitných sáčků a na letišti vyrazili na kontrolu. Všechno ok, manželovi kupodivu nepípaly platinové šrouby v koleně, dali jsme si kávu, postupně se seznámili se spolucestujícími ze stejné skupiny a trpělivě čekali na naše letadlo.

Už když vyhlásili náš let a pomocník od letecké společnosti přivezl ze zázemí "kalibr" na zavazadla, bylo mi jasné, že manželovo nemůže projít. Protože jsme pokyny na cestu dostali od dětí, letenky až od delegátky na letišti, vůbec jsme neřešili kufry, půjčené od starší dcery, která s nimi normálně létá jako s kabinovými zavazadly. Ovšem ne tak u společnosti, která nás měla dopravit do ŘímaTady ještě rozlišovali "malé" a "velké" kabinové zavazadlo... Možná se teď budete smát, protože to znáte, ale my jsme do té doby o tomto neslyšeli. Prostě buď si odbavím normálně kufr a nechám ho "dole" nebo mám kabinový kufřík...

Teď už vím, že ne Naše letecká společnost - jasně že nepocházela zrovna z Emirátů vzhledem k ceně zájezdu - jako malé kabinové brala asi tak větší kabelu, do které za normálních okolností v pohodě hodím mléko a půlku chleba. Velmi "milý" pán mě vyzval, abych přišla poměřit svůj kufřík, sebevědomě jsem vykročila, jemu bylo jasné, že to nemůžu dát a škodolibě se usmívalmanžel už si díky svému šarmu domluvil výměnu zvazadel s naší slečnou průvodkyní, která měla na letence to velké a sama jela skoro se síťovkou a zdálky mě pozoroval. Ne snad že by sám šel situaci vyřešit

No jasně že jsem něměla šanci, ani pidi kufřík se nevešel, leda bych odšroubovala kolečka... Takže hezky pěkně dvanáct stovekNejsem z těch, kdo by se hádal, vytáhla jsem kreditku a za pár minut jsme seděli v letadle... Nutno podotknout, že jsem nebyla zdaleka sama, z našeho zájezdu nás bylo víc, jedna paní z našeho letu dokonce vyprázdnila batoh od potravin, časopisů a myslím, že na Ruzyni nechala i nějakou bundu, odmontovala - urvala - konstrukci, která batoh zpevňovala a prostě tam ten batoh, za patřičného fandění ostatních, nacpala

O Římě jako takovém napíšu příště, byli jsme s manželem naprosto nadšeni, také díky naší průvodkyni Báře, která zná každý kámen, každý zbytek chrámu nebo obelisku, její znalosti byly opravdu neuvěřitelné. K tomu jsme měli opravdu nádherné počasí, takže super.

Jen v krátkosti - cesta zpět proběhla stejně, už jsem ke kalibru na Rome Ciampino ani nešla a hned tahala kartu Nutno podotknout, že obsluha na letišti byla nepoměrně příjemnější, než u nás a Ital se ještě pomalu omlouval, že mám ten kufr větší. No jiný kraj, jiný mrav

Takže, pokud se někdo chystáte na adventní víkend v Římě, přečtěte si pečlivě v cestovní smlouvě odstavec o zavazadlech a místo zbytečně utracených peněz za kufříky si raději užijte město  v tom nejkrásnějším předvánočním čase