Nemoc jako snaha těla nastolit rovnováhu.

"Stačí" přijít na to, co a jak. A potom najít vůli to udělat. Změnit své myšlenky, postoje, jednání... 

"Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo."

Někdo je moc vzteklý a rozčílí ho každá maličkost. Někdo lituje sám sebe někdo zase druhé. Jiný kritizuje a hodnotí vše, co mu přijde do cesty. Všechno mu vadí, je nespokojený s tím, co se děje kolem, ale nápravu situace nehledá. Všechny tyto emoční stavy otravují organismus těch, kteří je prožívají i těch, kteří s nimi jejich negativní emoce prožívají. Mění standardní stav našich orgánů a spotřebovávají energii navíc.

Zeptejte se někoho, kdo má žaludeční vředy, jestli je šťastný a spokojený a jak dlouho už to trvá. Zeptejte se člověka se zánětem průdušek, kdy to začalo a co jeho stavu předcházelo. Zeptejte se paní s křečovými žílami, kdy se z jejího života vytratila radost. Většina lidí, kteří dlouhodobě trpí bolestí, ať už tělesnou nebo duševní, je ve svém životě s něčím nespokojená a neumí svůj stav změnit. Někteří jen nevědí jak a jiní na to ani nechtějí přijít. 

Co s tím?

Některé věci je možné změnit a jiné je třeba přijmout takové, jaké jsou. Nespokojenost = nerovnováha. A žaludek křičí: "Už moc dlouho je Ti úzko! Ta úzkost mě svírá! Nevím si s ní rady a tak vytvářím vředy! Zbav se té úzkosti, ať je nám oběma zase dobře!"

Každý neduh těla je reakcí organismu na nepohodu duše. Každá negativní emoce vyvolává tělesnou reakci - zrychlený tep, vylučování stresových hormonů, stažený žaludek apod... Když tyto stavy trvají dlouhodobě nebo se často opakují, tělo přirozeně reaguje. Touží po rovnováze, harmonii. Každý výkyv ho stojí energii navíc, aby se rovnováha obnovila. A když výdej energie převáží její zásoby, orgány postupně vypovídají poslušnost. Nemají z čeho čerpat. 

Jděte proto za svou spokojeností! Hledejte cesty ke spokojenosti místo objevování překážek. Všímejte si svých myšlenek. Je Vám z nich dobře? Nebo se cítíte mizerně čím víc myslíte na to, jak je něco špatně? Nenechte se otrávit vlastními negativními myšlenkami ani negativními slovy druhých. Učte se ze situací, kterými procházíte. Hledejte ve všem smysl a na všem to dobré. Zastavte věčné stěžování a ponor do větších a větších hlubin. Místo toho pojďte vyplout nad hladinu a hledat řešení, jak situaci změnit. Jak být zase spokojený a v pohodě. Co by se pro to dalo udělat? 

Tím, že sami ze sebe nenecháte udělat popelnici na pomluvy a stesky druhých, pomůžete i druhým přestat si otravovat tělo jedy negativních myšlenek, pomluv a domněnek. Všímejte si toho, co si myslíte a říkáte sami a co říkají druzí. Je to vůbec pravda? A je to k něčemu dobré? Dělá mi to radost nebo mě to přivádí ke zlosti, vzteku, lítosti. Má smysl se touto myšlenkou zabývat? Nebo bych radši mluvil o něčem jiném? Věnoval svůj čas něčemu příjemnému?

Když se dítěti něco nepovede, co udělá? Jde a udělá to znovu. Jinak. Lépe. Znovu a znovu. Když si neví rady, zeptá se. Když se někde necítí spokojené, řekne to nahlas a jde pryč. Buďte jako děti v tom, že budete sví a půjdete si za štěstím. A buďte moudří dospělí v tom, že nebudete dělat druhým to, co si sami nepřejete, aby bylo činěno Vám.

Amen