JAK JSME SI UŽILI NEDĚLNÍ ZIMNÍ ODPOLEDNE

V neděli odpoledne krásně svítilo sluníčko, přesto se teplota držela hodně pod nulou, ale čerstvě napadaný sníh lákal k příjemné zimní procházce

Podívali jsme se na biatlon, dopili jsme odpolední kafíčko a manžel zavelel k odchodu ven. Zkusili jsme jen tak pro formu naťuknout dcerku a její nejlepší kamarádku, která je taky skoro naše, ale jak jsme předpokládali, dočkali jsme se jen : " Ježiš tati, víš jaká je venku zima??? " Tak jasně, že viset celý den na mobilu, počítači a tabletu zároveň je o mnoho lepší

Protože Honza s Denisou odletěli hned po Vánocích na turnaje do Austrálie, vyfasovali jsme na hlídání jejich psa, který naprosto bez problémů "pendluje" mezi námi, pražským a mělnickým bytem výše zmíněných majitelů a Denčinou babičkou, která psa většinou venčí těch pár dnů, kdy zrovna jsou v Praze.

Manžel usoudil, že zkusí rozmrazit moje auto, vzal klíčky a pravil, že když by ho nastartoval, zajedeme se podívat " na Hadík", místo okolo řeky, kde mívali rodiče chalupu a psisko se tam může dostatečně vylítat ve sněhu. Auto škrtlo napoprvé - je to držák- takže volba byla jasná. Amy byla nadšená, když jsme po chvíli zaparkovali poblíž řeky, poletovala nadšeně ve sněhu, nosila balonek a postupovali jsme pomalu k bývalé chalupě, podél které protéká potok. Ten byl kolem břehů zamrzlý, ale uprostřed normálně protékal. Kochali jsme se krásným zasněženým prostředím, jen jsme nějak v té romantice přehlédli hejno kačen, které se procházely po břehu.

Viděli jsme jen, jak Amy zrychluje, nasazuje poměrně k rychlému běhu a ačkoli se slušně bořila v napadaném sněhu, kačeny dohnala co by dup... Pro jistotu jsme taky zrychlili krok, kačeny zamířily do vody, Amy se zabrzdila těsně před tenkým ledem a štěkotem jim vyhrožovala... To mě trošku uklidnilo, že je rozumná, zaštěká si a přiběhne zpátky. Bohužel kde se vzala, tu se vzala, z keře poblíž vylétla labuť. To už psa natolik naštvalo, že běžel po tom slaboučkém ledě stejným směrem, co plavala labuť. Já už jsem jen hystericky řvala na manžela, ten už méně hystericky vyřvával povely psovi. Ty bohužel nebyly opětovány, pes sklouzl do ledové vody a unášel ho proud. Myslím, že si asi uvědomil závažnost situace a na manželovo volání "Amy, Amy..." se otočil a začal plavat proti proudu. Já bych asi vletěla na led a propadla se taky, manžel naštěstí zachoval chladnou hlavu a zatímco mně prolétlo hlavou, co budeme dělat, když se ten pes utopí a že nás Honza zabije, přeběhl manžel po proudu před psa, lehnul si do sněhu a počkal, až vysílené psisko bude na dosah. Když Amy vytáhnul, byla z ledové vody naprosto prochladlá a vyčerpaná, klepala se, lila z ní voda. Shodila jsem svetr, to nestačilo, tak manžel v mrazivém počasí svlékl zimní bundu a běželi jsme k autu. Cestou domů jsme volali holkám, ať dají do vany trochu vlažné vody, abychom psa postupně zahřáli.

Nicol nejdřív nechápala, co po ní chci a strašně se divila, že jsme nakonec opravdu šli ven, což jí potvrdila Natka slovy : " V obýváku nejsou... "

Po sídlišti budil manžel v tričku trochu rozruch, nicméně jsme dorazili asi po deseti minutách, psa postupně máčeli v teplejší a teplejší vodě, vyšamponovali a uložili do velkého froťáku a deky. Pod sprchu jsme mazali i my, všechno oblečení šlo do pračky. Musím konstatovat, že ani my, ani pes jsme příhodu neomarodili a teď už se zpětně všemu smějeme.

A reakce našeho Honzy, když jsme mu přes whatsapp líčili, co se stalo?

" Já jí pořád říkám, ať nekouká furt na tu pobřežní hlídku ..."

A to jsme měli strach, že nám ji "za trest" už nedá hlídat