Jak poznat patologického žárlivce

Žárlivost nemá asi nikdo z nás vypnutou na úplnou nulu a je to jenom logické. Přece jenom nechceme, aby nám někdo „lezl do zelí“. Existuje ale její zdravá míra – a ta není moc vysoká. Žárlivost je totiž obrazem nejen našeho vlastního sebevědomí, ale také sebevědomí a jistoty, které cítíme ve vztahu. Často se snažíme ji skrývat, ale ona nás zevnitř stravuje a pálí. A její patologické projevy rozhodně nepovedou k „žili šťastně až do smrti“.

Na začátku si říkáme, že když na nás partner žárlí, je to vlastně romantické a hezké gesto. No, není. Protože nadmírou žárlivosti nám partner vlastně říká, že nám nevěří, nebo že si myslí, že bychom mohli najít někoho lepšího, a tak nás raději svou žárlivostí izoluje. A my si začneme připadat jako ve výkonu trestu za něco, co jsme ani neudělali.

Žárlivost nepřiznává. Protože jsme to my, kdo se chová nepřístojně, to by přece vadilo každému. Zní vám to povědomě? Tak pozor na to. Často takoví muži vyvolají hádku zdánlivě o něčem jiném. Zkuste si to vysledovat, nehádáte se náhodou vždycky potom (před tím), než si vyrazíte s kolegyní na kávu, máte teambuilding nebo sraz spolužáků ze střední?

Když máme vlastní program, nepíše, nevolá, neodpovídá. Protože nemáme právo na to být šťastní bez něj. Každá naše samostatná aktivita je ohrožení. A tak nám to „vrací“ tím, že schválně vyvolává pocit viny, obav nebo strachu o ně.

Snaží se, abychom žárlili taky. A to většinou naprosto okatě a nedůstojně. Pomáhají mu v tom sociální sítě i historky o kolegyních v práci. A my znejistíme... pokud si rovnou neřekneme: „Když o ni tolik stojíš, prosím, běž.“ Což by asi bylo na místě.

Moc často vás ven nevyvede. Party, večírky, večeře, setkání, divadla, kina... znáte to, takové ty normální vztahové aktivity. Žárlivec si ale vždycky najde výmluvu, proč vás nevystavit jedinému mužskému oku. A tak se pomalu stane, že samotným nám nebude povoleno nikam jít (nebo nám to za ty scény prostě stát nebude) a společné aktivity budou také téměř rovny nule.

On je ten, kdo určuje náladu pro oba. Potřebuje mít kontrolu. Když má dobrou náladu, opovažte se mu ji „zkazit“ nějakou svou potřebou. Když má špatnou, budete se mizerně cítit taky. Neexistuje nic jako rozveselování, protože to vezme jako neadekvátní reakci. Když navrhnete procházku, většinou odpoví, že se mu nechce dneska nic dělat a raději se bude utápět ve své mizérii.

Naše dobrá nálada je nepřípustná. Když máme dobrou náladu, vymkneme se jeho kontrole. Proto velmi často připomene nebo nadnese něco, co nás patřičně zchladí. Rozhodně se nebude radovat společně s námi. Protože nikdo a nic jiného než on nám přece radost dělat nemůže.

Sex nic moc. Když se na to podíváme objektivně, je velmi pravděpodobné, že žárlivý muž je žárlivý částečně i proto, že ví, že není úplně z nejschopnějších – buď se mu nechce, není ochotný se nijak přiučit nebo se nechat vést, prostě žárlivého hřebce najdete méně pravděpodobně, než žárlivou bačkoru. Sebevědomí hraje při sexu velmi důležitou roli, a pokud si muž byť podvědomě uvědomuje, že vám nedává to, co by někdo jiný mohl, samozřejmě, že žárlí.

Vytahuje detaily o naší minulosti na veřejnosti. Před rodinou, kamarády, kolegy, nic mu není svaté. Intimní záležitosti, chyby, poklesky, všechno, co nás teoreticky v očích ostatních sníží. A on se z toho snaží vyjít jako ten, kdo i přes všechny naše prohřešky, naši nedokonalou osobnost vzal na milost.

Drama. Pokud promluvíme na místě, kde máme být spolu, s jiným mužem, odejde. Neudělá scénu na místě, hezky nás vydusí a schová si to domů. Prostě si najednou všimneme, že tam není, voláme, nezvedá, píšeme, neodpovídá. Tak se sebereme a jdeme domů. A tam začne peklo. Nebo tichá domácnost.