Dítě jedna versus dítě dvě

Pamatujete si, když se vám narodilo vaše první dítě? Tolik předsevzetí, tolik energie, tolik pravidel, snahy, výchovy, úsilí… Díky svému prvorozenému si každý člověk (myšleno rodič) uvědomí, jak je co nejlepší dětství, soustředění se na podstatné věci a ani krok vedle pro dítě důležité… jenomže pak přijde dítě druhé, třetí, popřípadě další. A spousta předsevzetí vyletí oknem. Jak příchod druhorozeného dítěte do domácnosti mění rodičovskou perspektivu?

Je to logické, s prvním dítětem je všechno nové, děsivé. Nevěříme tomu, že se můžeme spolehnout na vlastní instinkty, je třeba nic nepodcenit, na všechno se připravit a všechno zjistit. Lidé by řekli, že s příchodem druhého dítěte už máme zkušenosti, takže jde všechno snáz. Chyba lávky – sice ano, nějaké zkušenosti máme, ale každé dítě je jiné a platí na něj jiné věci. Ale především rozhodně, ale rozhodně nemáme na všechno tolik času.

Vybrali jsme pro vás drobné ilustrační příběhy žen, které se svěřily s rozdíly, jaké byly při jejich „poprvé“ a „podruhé“.

Těhotenství 1 vs. těhotenství 2

„Když jsem otěhotněla poprvé, dělala jsem různé výzkumy, psala si seznamy, nakupovala zdravé jídlo, sledovala, jestli každá porce obsahuje potřebné živiny, dělala si grafy přibírání na váze, chodila jsem na těhotenská cvičení, kupovala vitamíny a doplňky stravy. Byla to vlastně ´práce na plný úvazek´. Při druhém těhotenství jsem dlouho pracovala a bylo mi tak zle, že jediné, co jsem zvládala, bylo koukat se na seriály, spát, jíst bramborovou kaši a hroznové víno a jako cvičení mi bohatě stačilo sem tam se projít se synem kolem domu.“

Laďka, 29

Studium

„Když se narodila má první dcera, přečetla jsem snad každou studii – od těch hodnověrnějších až po ty šarlatánské. O dětské bezpečnosti, o tom, jakou vybrat sedačku, jaké a jestli očkování a tak dále. Stejně tak jsem musela znát co nejvíce názorů na danou problematiku. Každá plínka prošla přísným a kritickým výběrem. Druhé dítě? Jediné, co jsem četla, byly blogy a útrapách mateřství a potýkání se s nedostatkem spánku, jídla a bůh ví, čeho všeho ještě.“

Adéla, 28

Kdo uspává koho?

„Úzkostlivě jsem dbala na všechno, co se ´má´a ´nemá´ - neprokojit dítě až do spaní, trénovat ho na pravidelné spaní, nelehat si k němu, protože co když se pak nikdy nenaučí spát sám… všechno se to vyplatilo, malý byl ukázkový spáč. Na jeho šlofíky bylo možné se spolehnout, většinou spal celou noc. Druhé dítě? Říkala jsem si, že už vím, jak na to, že to prostě taky natrénujeme. No… nenatrénovali jsme. Malý nespí a nespí, budí staršího, kojím ho, až než usne, což se podaří stejně málokdy, musím ho nosit. A aby byl klid, ležím s dětmi v pokojíku, dokud nespí. A někdy až do rána. Prostě udělám cokoliv, aby spal(i).“

Petra, 41

Není každý jedlík

„První dceři jsem připravovala všechno doma – jakmile jsme začali příkrmy, pěstovala jsem vlastní zeleninu, ovoce jsem brala z farmářských trhů, snažila jsem se, aby bylo v jídle co nejméně ´uměliny´. Sladkého (čokoládiček a podobně) se nedotkla asi tak do svých čtyř let a něco jako fast food prostě neexistuje. No a pak přišel náš druhorozený. Tak vybíravé dítě jsem nikde neviděla a snad o takovém ani nečetla. Zkoušeli jsme všechno – od domácích kašiček po všechny značky těch kupovaných – nic. Stejně jsme skončili u mateřského mléka. A sušenek. Ty baští už od jednoho roku.“

Lucie, 33

Hlídání dětí

„Nedávno jsem našla instrukce, které jsem psala slečně, která nám občas chodila hlídat prvorozeného chlapečka, když babičky nemohly a my jsme s manželem chtěli na večer ven. Tolik bodů programu, až to zavánělo buzerací…! Co, kdy a kde číst, v kolik, jak, jak moc a čeho nakrmit, do čeho převléct, jak vykoupat, jak dlouho má všechno trvat, kde má co nachystané, jaké lahvičky a pudla v ledničce… Až je mi dodatečně té slečny líto. Nedávno jsme s manželem chtěli něco podniknout na výročí, nikdo hlídat nemohl, tak jsme jí znova zavolali. Když zjistila, že máme druhé dítě, řekla, že přijde, že to bude jednodušší. Smála se a já pochopila proč – byli jsme tak rádi, že jdeme ven, že jsme jí mezi dveřmi řekli, v kolik je má nakrmit, v kolik uložit a pelášili jsme pryč.“

Vanda, 37

Úklid

„Opravdu? Vždyť to je přece jasné… S prvním dítětem jsem chtěla mít všude pořádek, čisto, všechny hračky měly své místo, všechno bylo zorganizované, manžel se zapojoval, no prostě… paráda. Dítě jsem převlékala s každou skvrnkou, pořád doma hučela pračka, koupili jsme si robotický vysavač. A s druhým dítětem? Jsem ráda, že chodba a obývák jsou bezlegová zóna. A to ještě pouze v případě, že přijde návštěva. Jinak se to prostě se dvěma malými dětmi nedá, odpoledne poklidíte jenom proto, abyste hned ráno mohli vytvořit ještě větší nepořádek. Takže sem tam o víkendu, Velikonoce a Vánoce. To máme doma jako ze škatulky. Asi dvacet minut.“

Mirka, 40