Hypersenzitivní, empatická nebo hysterická?

Teoreticky by se všechny tyto pojmy daly zaměnit. A ještě bychom mohli přihodit ty přidružené nebo přeložené – vnímavá, přecitlivělá, citlivá, kreativní, temperamentní. Určitě by vás asociací spojených s těmito označeními osobností lidí, kteří mají citlivost k různým podnětům vytočenou trošku víc směrem k maximu, napadla ještě další řada. Nebudeme se zabývat termíny z oblasti psychologie, psychiatrie, neurologie nebo jiných věd. Zkusíme se podívat na citlivou osobnost jako na něco, co při troše obratnosti umí krásně obohatit náš život.

Přece jen trocha pořádku

„Skutečně tvůrčí mysl na jakémkoliv poli není víc než: Lidská bytost zrozená abnormálně, nadlidsky citlivá. Pro ni je... dotek úderem, zvuk hlukem, nedorozumění tragédií, potěšení extází, přítel milencem, milenec bohem a selhání smrtí.“

Pearl S. Bucková

V tomto citátu americké nositelky Nobelovy ceny za literaturu je řečeno mnohé. Každý z nás se rodí s určitou mírou citlivosti, a to naprosto hmatatelně - prostě se specifickým nervovým systémem. Tato citlivost na podněty všemožného druhu se dá během života rozvíjet (směrem k ještě větší nebo naopak tlumenější). Jak záměrně, tak tím, jak nás „život naučí“. Nicméně s vrozenými dispozicemi toho nezmůžeme tolik.

Až patnáct procent z nás se rodí s abnormálním cítěním (směrem ke zvýšené citlivosti. Na opačné straně spektra stojí například autisté, kteří mají poruchy zrcadlových neuronů a tím pádem nedostatečnou schopnost prožívat, reagovat a cítit adekvátní reakce na určité vjemy). Tato zvýšená schopnost nervové soustavy přenášet a reagovat na vzruchy má za následek hned několik věcí. A zdaleka ne všechny jsou na úrovni psychiky.

Přecitlivělí (cítíte tu společenskou, až skoro negativní konotaci?) – více citliví – lidé většinou reagují intenzivněji než okolí také v oblasti smyslového vnímání. Často jim vadí hluk, ostré světlo, výrazné chutě nebo je naopak vyhledávají), hmatové vjemy, vnímají více hlad, žízeň a jiné tělesné projevy, vnímají polohu těla, častěji jim je „nepohodlně“... i proto se setkáme s rovnicí hypersenzitivita = hysterie.

Co je na tom dobře?

Citlivější lidé mají tendenci být empatičtí, spoléhají více na svůj instinkt, jejich rozhodnutí jsou častěji podložena emocionálně než rozumově. Díky abnormálním reakcím nervové soustavy na podněty mají také intenzivnější prožívání než většina našeho okolí. (Jsou proto náchylnější ke stavům úzkosti, depresím, ale také euforickým pocitům štěstí, radosti z maličkostí, a tak podobně.) Nic z toho ovšem neznamená, že jsou emočně inteligentní a sociálně zdatní, jen k tomu mají o trošku větší předpoklady. Ale komunikace s hypersenzitivním člověkem, ta si žádá obratnost. Ale odměnou nám pak může být neuvěřitelná osobnost, která dokáže otevírat ostatním oči i srdce vjemům, které bychom normálně přešli a ani si jich nevšimli.

Jak poznáte tak moc citlivou osobnost?

Požádá vás, abyste ztlumili hudbu. Jak už jsme zmínili výše, citlivost není nastavená na maximum jen vůči emocím, ale ve všech smyslech.

...ale udělá to velmi hezky. Pokud vůbec. Citlivá osobnost si je většinou vědoma toho, že její nároky nejsou okolím přijímány úplně bez negativních reakcí. Takže pokud jí něco vadí a ozve se, většinou je velmi slušná, milá a zároveň se za svou podivnost omluví. Nicméně – velmi často jsou tyto požadavky odmítány a s převracením očí, proto se děje, že citliví lidé sedí, mlčí a trpí.

Má toho moc. I když toho má stejně jako ostatní. Pracovní úkoly, starost o rodinu, „musím udělat“ seznamy atd. se často nijak neliší od těch, které máme dnes a denně na stole všichni, ale vzhledem k tomu, že hypersenzitivita znamená nutnost reagovat (emocionálně, myšlenkově, tělesně) na více stimulů intenzivněji, jsou vysoce citliví lid rychleji unavení, rychleji vyčerpaní.

Dotýká se jich kritika. A to velmi. Citliví lidé se snaží nastolovat klid a příjemné prostředí ve svém okolí. To pro ně znamená i to, že se snaží vyhovět a být ostatním po jejich vůli. Kritika od partnera, rodiny, nadřízeného, kolegy, ale i absolutně cizího člověka citlivou duši zasáhne a často trvá i roky, než se s ní vyrovnají. Buď jak buď, většinou na ni nezapomenou. Vždy je lepší místo necílené kritiky zároveň navrhnout řešení. Jakmile citlivý člověk vidí cestu, umí vynaložit obrovskou energii, aby se na ni dostal.

Hysterie nebo chlad. Tato polarita je velmi závislá na reakcích okolí. Představte si, že se místo pěti prsty dotýkáte objektu rovnou padesáti. Stejné to je se zvýšenou citlivostí a emocemi. Takoví lidé umí projevit extrémní polaritu, mohou často plakat, vztekat se, vášnivě milovat, hluboce prožívat. Pokud k tomu ale nemají podmínky, může se stát, že své emoce potlačí k opačnému extrému. Všechny ale pak vřou pod zdánlivě chladným povrchem a přesně tito lidé mají sklony k depresím, úzkostem a jiným poruchám.

Cítí vaši bolest. Zcela intuitivně, hluboce empaticky a často i více než vy sami. To samé platí ale také o radosti nebo nadšení. Citliví lidé prostě (většinou) umí prožívat s ostatními, s těmi milovanými obzvlášť.

Po večírku potřebují regenerovat. Ale vůbec ne kvůli alkoholu. Hodně lidí, podnětů, zvuků, světel, rozhovorů a lidských osudů pod jednou střechou prostě přecitlivělého člověka vyčerpá více než ostatní. Je třeba si pak dopřát čas o samotě, často v tichu a bez ostatních. A to někdy zabere i pár dní.

Váhá s rozhodnutími. A to proto, že si uvědomuje až moc široký kontext všeho. Do svých rozhodnutí v práci často zamotá i to, jak by to vysvětlila své babičce, kdyby přišlo na věc. Nebo jak by se cítila, kdyby (doplňte cokoliv). Uvědomovat si všechno (a ještě více) to, co se může stát špatně, často citlivé lidi paralyzuje ve schopnosti se rozhodnout – klidně i při nákupu potravin.

...a cítí se hrozně, když je udělá špatně. Zůstaňme u nákupu potravin. Hloupost – v obchodě neměli partnerův oblíbený salám, tak je třeba koupit jiný. Rozhodne se, koupí ho, ale partner ho nejí (z jakéhokoliv důvodu). I to je situace, kterou dokáže citlivá osoba extrémně prožívat, litovat svého rozhodnutí a snažit se vám své selhání vynahradit. Že je to naprostá malichernost, která nestojí za řeč? Jenomže je to realita. A teď si představte, jaké peklo se odehrává v citlivých hlavách, když jde o rozhodování důležitých věcí.

Asi si všimne nových náušnic. Nebo spony na kravatě. Hodinek. Účesu. Vůně... Citliví lidé velmi intenzivně vnímají změny ve svém okolí. A tak naprosto mimoděk, automaticky a bez větší snahy zaznamenají, jestli má pes nalitou vodu, že se nová kolegyně začala jinak malovat, že jste šli do sprchy a nejdřív si vyčistili zuby a teprve potom se umyli, i když to většinou děláte naopak.