Stěhování... vzpomínka

Nebudu už unavovat tím popisem celého balení – prostě měl uhodit den D a vše bylo připraveno. 30.6.XX fikli pevnou linku, vodu, elektřinu, plyn – no co – jde jen o jeden den do stěhování - to přežijem. Voda do vany napuštěna, takže bude čím splachovat, děti jídlo přežijou v hospodě… a taky jo. Večer, když jsem je ukládala... mě hřál pocit z dobře vykonané práce – však vše zabaleno, připraveno – není co vytknout.

Nastal den D – PŘESNĚ 2.7.XX pátek – já vyhodila děti z matrací (spali poslední noc už na zemi), rychle pobalila těch pár zbytečností jako hrnek od kafe a rychlovarnou konvici, spacáky a úderem osmé hodiny byla připravena na cokoliv (teda abych byla přesná - krom toho co přišlo).

Minuty utíkají – 8:5, 8:15, 8:22, 8:32 – to už jsem slyšela první poznámku utroušenou mojí "lepší" polovičkou – mám pocit, že tam zazněla slova jako nesolidnost a šlendrián... a fůra dalších...

V 8:40 – nedbal mých obhajovacích manévrů (jako... že jedou 3 auta a víš jak Bělohorská a Jižní spojka v tuhle dobu vypadá,... chudáčci stěhováčci jsou asi v zácpě a okusujou si nehty zoufalstvím, že meškaj)... mě donutil zavolat dispečink.

Tak já - tam volám - dosti rozmrzelým hlasem (jako co si to dovolujou?) řeknu kdo jsem, co jsem a co chci - na druhé straně pokvokává nějaký vyděšený hlásek, že hned... to ověří, hnedky to bude jen si najede do počítače. Slyším klapání kláves a po chvilce – ano, ano – už Vás mám na obrazovce – 21.6.XX návoz krabic a obalového materiálu

A teď nastává to drama...

...a stěhováni čtvrtek 8.7.XX v 8 hodin ráno 3 auta + 8 stěhováků.

A najednou se role prohazujou – začínám kvokat JÁ... vydávám pár dutých zvuků, které zakončuju hlasitým vzlykem, který plynule přechází do pláče, típnu telefon – otočím se na manžela a (ten chudák ještě nic netuší) a mám chuť rychle prchnout z domu. Umíte si to představit? – všechno zabalený, byt totálně odpojenej od všeho (funguje snad jen odpad – který nejspíš tušil, že přijde jeho velký den a nastane situace z který se poseru), venku vedro 35 ve stínu – prostě katastrofa a teď v tom vydrž tejden do toho (objednanýho a potvrzenýho mým vlastnoručním podpisem) 8.7.XX. Já se prostě sekla v datumu – to nikdo nepochopí,... neuvěří... – ale je to tak. Co teď? – že? – stála jsem tam jak tele na porážce a čekala až se přežene ta první smršť a poslouchala výkřiky – bóže do čehos to duši vrazil, co si člověk sám nezařídí to nemá... atd… zakončené jasným příkazem – a TEĎ to nějak vyřeš a upozorňuju TĚ, že nic nevybaluju, nic nezapojuju, hotel neplatím a tady tejden zůstat nejde. (he, he – jako by tohle šlo řešit)

Štěstí bylo, že firma kterou jsem vybrala jsou profíci – zavolali za 10 minut oni mě – já nebyla sto lapnout dech natož někam volat a něco řešit a že prý mám vydržet, že do ½ hodiny se tu prekérní situaci budou snažit nějak vyřešit – ale je fakt, že 3 auta na dnešek nemá a mít nebude – (to víte já bulela jak želva a vzlykala vděčností za cokoliv). Nakonec zavolali, že jsou schopní přijet jedním obrovským autem v neděli se 4 lidma a že odvezou to nejnutnější – jako nábytek – další auto v úterý veme zbytek a ten čtvrtek (ten pravej a platnej zkurvenej čtvrtek) už jen vyklidí co chcem vyhodit. Takže jsme se stěhovali na 3x a zaplaťpánbůh za to. V ten pátek jsme naložili do auta dětský postýlky matrace, spacáky pro nás a jeli do „nového“ kde jsme to překlepali do neděle (teda já se klepala v koutku rohu pokoje a bála se přijít "manželojc na voči") – naštěstí jsem mohla děti "hodit mámě na krk a v neděli bejt bez nich" - neuvěřitelnej zmatek a bordel a ještě aby se tam chudáci pomotávali kluci – to si fakt neumím představit. Od neděle do úterka jsme měli co dělat abychom přetahali po domě a rozestavěli jen ten nábytek a přivrtali do zdí. Neumím si představit, že by to složili všechno najednou v jeden den včetně těch 146 lísek a beden s krámama a knihama – by tu nebylo k hnutí.

A poučení – všechno zlý je na něco dobrý, všechno jde jak má a nakonec se ukázalo, že stál u mě anděl strážnej a že to takhle bylo lepší. Jo a ještě jedno – vyhazuj papíry, který nepotřebuješ a hned. Celej ten průser vznikl právě proto. Já tu totiž měla nabídky na stěhování od dvou firem (pak si vybrala tuhle) ale nějak jsem furt čuměla na papíry tý druhý, kde byl termín stěhování toho 2.7.XX

A ještě jeden postřeh – člověče/ci - stěhováci – já čekala nadupaný monstra vzoru "Arní Šwarcenégr" – a voni nadupali 4 takový houžvičky... Jsem si říkala – tý vago... s těma budem nakládat tejden. Ovšem jen do doby než ten věchýtek popad přepravku (se kterou já skoro nehla ) – rknul na sebe tři, převázal nějakýma kšírkama – hodil si je na záda, zabral a do rukou bafnul další dvě a odešel. A víte co mě nejvíc vytočilo – ten had ani nefuněl... když šel zpátky...