Školková vzpomínka 2... vánoční

 Tak já nevím – tentokrát se asi Pán nade mnou slitoval (kdo sleduje moje boje se školkou a jejich výchovným programem... viz besídky, karnevaly, lampioňák…) tak ví, že prohrávám na celé čáře. Dneska taky tak – včera měli kluci úkol donést: jablka, svíčku a něco na zdobení jako hřebíček, želé, párátka…

Jestli čekáte, že jsem vybouchla na tomhle – tak nee – MĚLA jsem a odevzdala a s uffff... mám to za sebou - chtěla zapomenout.

Dneska po ránu mě odchytí pančitelka a už to jede... proslov – že s dětma doma nepracuju (na jabkách), že je to vidět, že se to klukům kotí (prostě jsem koupila šmejdy jabka co nestojej jak přikovaný, když jsou z jedný strany zatížený 20 párátkáma s napíchanýma gumovýma medvídkama) a ty svíčky – moc dlouhý, moc tenký - Tob 2 zlomil než ji byl schopen do ohryzku zapíchnout… no tragédie.

Já tam zas stojím, hlavu sklopenou, přešlapuju (tohle mě školka naučila dokonale) a najednou během její samomluvy – se ozve lehké zašustění, doprovázené zvuky

... lupy dup, bum báci bác, kutululůůůů, pláci plác a křupy křup...

Asi můj anděl strážný (který toho měl dost) - jako dominový kostky překlápěl všechny vystavený a nazdobený jablíčka z poličky (asi taky měla těžiště někde jinde... jako ta moje), půlku jich nechal dokutálet až k mejm nohám a u dvou z nich dokonce při pádu zlomil svíčku.

Pozvedla jsem sklopenou hlavu, upřela pohled do pančitelčiných očí... pomalu ho stočila na popadaný jablka a ještě pomaleji ho vrátila zpět... na ni ...

nebylo potřeba říkat už nic...

(ale musím poznamenat, že to byla moje první a taky poslední školková "výhra")