Můj hodný brácha

             Je to zhruba 14 dnů,co začala Facebook obíhat soutěž,kde přispěvatelé 5 dnů po sobě jdoucích přidávají každým dnem jednu fotku starší 10 let a každý den nominují dalšího člověka,který bude opakovat totéž.

           Libovala jsem si,že mě soutěž obchází.Sledovala jsem profily přátel,kochala se fotkama ze školních i školkových let.Svatebníma fotkama,fotkama z miminkovských let.Viděla i fotky z dětských let pana senátora Škromacha.A byla ráda,že mě to štěstí nepotkalo.Proč... je to asi 14 dnů,co nám odešla kopírka a skener v jednom do věčných lovišť. 

         Mám fajn bráchu a mám ho ráda.Ještě do nedávna jeho aktivita na Facebooku byla takřka nulová......pak sem tam přibyla nějaká fotka.A protože můj brácha je narozený v blížencích,tudíž hodně společenský.Má velký smysl pro legraci a ironii.Na fotce nahoře(foto z jeslí),je on čtvrtý z leva.....ten roztomilý smíšek(u blonďaté paní učitelky).Když na něj došla řada v této soutěži,jeho aktivita na Facebooku vzrostla stonásobně.

       Denně jedna fotka starší 10 let... denně jedna nominace... až přidal naší krásnou historii,kterou sdílel u mě na zdi.

         A pod kterou jsem samozřejmě napsala komentář.Fotka mě pobavila.Vidět ji na své Facebookové zdi byl zážitek a jen jsem slovy popsala v komentáři svou myšlenku:"Co  na Facebookovou zeď asi přidá moje dcerka,až jí přistane na profilu nominace.Vždyť je jí 9 let."

       Jako bych si o to komentářem řekla... následující den nominoval brácha mě.Odříkaného největší krajíc.A já byla nucena řešit,jak tam ty staré fotky přidám.Nezbylo,než je ofotit fotoaparátem a oříznout.

       Dnes jsem přidala tuto 42 let starou fotku.(Dcerka mi nevěřila,že miminko na ní není ona,ale já,když ji viděla.) 

        Zítra budu mít na zdi tuto,která je poslední,také 42 roků stará: