... To ještě sova nebyla na světě...

Tato příhoda se váže k době, kdy sova nebyla ještě na světě – tudíž cca xx let zpátky. Můj táta se odhodlal představit své (podotýkám velmi početné) rodině budoucí nevěstu. A jak to v oné době bylo na východním Slovensku zvykem – muselo to být se vší parádou.

Jedna neděle – navařeno, napečeno – všichni (cca 20 lidí) sedí u stolu, pojídají co dům dal – pokradmu pokukují po tom „co se to do rodiny přivdá“ – všechny trapné otázky zodpovězeny a konverzace pomalu vázne...

V tom se vrací moje "budoucí" teta z nákupu a hned ve dveřích všem šťastně ukazuje novinku, která se akorát (v té době) dostává na československý trh. A tou je mlíko – ne v lahvi, neéé v krabici – ale takové to klasické vemeno – prostě litr v igelitovým pytlíku - ZÁZRAK. Všichni to okukují a podivují se nad tou vymožeností a chválí - jak jsme ten západ zas o krok předběhli. Moje mamka – už společensky unavena tou nespolečenskou konverzací a vlastně celou návštěvou - se odhodlá situaci odlehčit. A protože už tuto novinku viděla asi o dva dny dřív a samozřejmě s holkama na ubytovně blbly, veme ten pytlík do ruky a se slovy „a toto ste už videli?“ jej roztočí a vyhodí do vzduchu. Sáček rotuje směrem ke stropu (a jak už ti komouši zvorali co mohli) – někde cestou vzhůru povoluje svar – mléko ohazuje co se dá a padá, padá... a dopadne rovnou doprostřed stolu a nakrojené bábovky, kde povoluje úplně a se strašlivou ničivou sílou ohazuje vše v okruhu 5 metrů. Prostě mléčná bomba.

Kolem stolu TICHO, pak si začíná část hostů otírat obličeje, zbytek nahodí sardonický úsměv a kvedlá lžičkou v čaji, nebo kávě (samozřejmě teď už s mlékem). Moje babička vstane (moje milá babička) – otře si brejle, bafne nůž do ruky, odhrne trosky pytlíku ze stolu a se slovy „nie, tak toto sme naozaj ešte nevideli“ ukrajuje kus bábovky a klade ho před mamku. A do měsíce byla svatba.

Nicméně od té doby u ní každý ženitby a vdavek chtivý host vyslechne větu

"vítejte a odložte si ... hlavně to mlíko bych prosila"