Poctvrte. Ve 3 rano...

Tocim se dokola, kricim hruzou a nemuzu popadnout dech. Otevru oci, celo mam uplne mokre, kosili propocenou. Probudila jsem se hruzou.

Citim, ze mam vysoky tep, srdce pumpuje jak zbesile. Mam hrozny strach. Vlny se mi vali za zaludku nahoru do hlavy az mam pocit, ze ztratim vedomi. Spatne vidim. Hruzou mrkam a snazim se zorientovat.

Opatrne vstanu, Alex oddechuje. Zkontroluju Emu a Anicku, obe klidne spi. Po ceste do kuchyne je to tu znovu – NECO mi stoupa do hlavy, nemuzu dychat, citim vlnu pocitu, ktera me stravuje. Paneboze snad nemam infarkt?

Alexi, budim ho, potrebuju sanitku, asi mam neco se srdcem. Leva ruka me brni a boli me rameno. Ted i prava. Vylitne z postele, shodi mobil ze stolku a v sede na zemi vola 112, slysim, ze ma strach. Opatrne se presouvam a na nocni kosili oblekam svetr. Sanitka je tu okamzite, snad za 5 min. Nabizeji mi nositka. Nene, diky, sejdu sama normalne dolu.

Za 2 hodiny se po vsech vysetrenich v nemocnici strasne omlouvam, nic nenasli, pry zrejme panicka ataka. Stydim se, ze jsem je vubec obtezovala. Musim si precist co je panicka ataka. Volam taxika, stojim pred nemocnici naboso v narychlo nazutych kozackach.

Zpatky doma v 5.15 rano. Vsichni spi. V 7 budeme vstavat, leham si na sedacku v obyvaku. V 10.30 presentuju senior managementu. Zaviram oci.