Jen tak...

4 měsíce se snažím vychovat mladou kočku na povely (né moc, jen ty základní) jako místo, žrádlo, ven, můžeš, nesmíš, ty-ty-ty...

Podobně se tedy snažím vychovávat i děti (jenže u obou s minimálním výsledkem).

Dneska, protože sousedovic kocour si někde opsal naše časy krmení a je u misek dřív než ty moje dvě... tak jsem jim dala žrádlo do chodby, aby nevyžíral. No a jak to bejvá u domácí zvěře... je jí jedno, že mám vydrbanou dlažbu... prostě co veme do tlamy odtáhne kousek bokem a láduje se a co jí upadne od vousů... to už je jí teprve fuk. Já na to koukám... moje krásný bordový dlažky pokypaný rejží s bůhvíčím a jak procházím kolem nich tak si (jen tak pro sebe) mrmlám... no jo, jak jinak, zas úklid, bez něj bych nemohla bejt ani minutu... BESTIE jedny... A mladá Myša... páč už tohle slovo zná co je živa a už pochopila, že bude následovat příkaz A VEN, AŤ UŽ VÁS NEVIDÍM (doprovozenej úderem hadry)... opustila misku a začala luxovat po podlaze... prostě s omluvným úsměvem vysbírala, co padlo kolem.

Tak jsem stejnou hlášku vyzkoušela teď u dětí... co momentálně droběj rohliky pod stůl a co myslíte, že se stalo?

... NIC...

A pak že kočky nejsou vychovatelný