Jak přestat kojit? Někdy je to vnitřní boj

     Už zase můžu pít kávu dle libosti, huntovat si tělo jak chci. Nikomu už tím neublížím. Velká svoboda i úleva.

     Ukončení prvního kojení jsem moc neprožívala. Mladá a blbá, jak to vidím dnes. Bylo mi čerstvých devatenáct, když jsem se rozhodla svého prvorozeného syna odstavit. Kojila jsem pouhých půl rok. Někde jsem tenkrát vyčetla, že aby bylo dítě zdravé, stačí plné kojení do šesti měsíců dítěte. Nečekala jsem ani o den déle. Čtrnáct dní před vypršením termínu jsem ukrajovala z kojení a začala nenásilně "vnucovat" lahvičku s dudlíkem a sunarem. Jak jsem si to naplánovala, tak jsem udělala. Žádné trauma ani pro syna ani pro mámu. Hlavním důvodem ukončení laktace, ale byl z dnešního pohledu stupidní důvod. Chtěla jsem celá patřit manželovi. Věřila jsem, že když přestanu kojit, budu pro něj přitažlivá jako před těhotenstvím. Zázrak se však nestal. Chci věřit, že exmanžel trpěl komplexem Madonny. S matkou svého dítěte se nespí.

      Po druhé už jsem stejnou chybu neudělala. S novým mužem, dalším dítětem, desetiletým odstupem jsem si kojení užívala až do 14 měsíců. Postupně jsem začala odvykat kojení asi měsíc před koncem, kdy jsem chtěla s nejstarším synem vyrazit na poznávací zájezd do Říma. Chtěla jsem si užít prvorozeného a dát mu tak najevo, že maminka je pořád jeho, přestože se o ni musí dělit. Týden jsme strávili spolu a bylo to skvělé. Ukončení laktace proběhlo taky tak nějak v plánu. Bez nervů a slziček.

    Když jsme počali naše třetí dítko, byla jsem bez kojení dva měsíce. Dcera se narodila v létě a byl to ten nejkrásnější letní dárek. Měla jsem v plánu kojit rok. Cítila jsem, že mé tělo je už vyčerpané. Nejen neustálým vstáváním k malé několikrát za noc, ale i nedostatkem živin, vitamínů. A co si budeme povídat, rostoucí roky udělaly taky svoje.

     Od září jsem chtěla studovat, proto jsem se upnula k tomuto termínu. Přišlo září, ale já to z nějakého důvodu nedokázala. Měla jsem ohromné výčitky svědomí. Škola šla stranou. Chtěla jsem to překonat vůli, ale dcera dostala do těla rotaviry a my skončily v nemocnici na kapačkách. V tu chvíli jsem děkovala Bohu, že stále mohu kojit. Týden dcera nepřijímala nic jiného, než mateřské mléko. Kojení jsem odložila do října, pak do listopadu.. Pak jí začaly růst zuby ... Začala jsem být ve stresu a tlačena ke zdi. Plán se přeci musí dodržet. Čím víc jsem na to myslela, tím se mu to zdál nadlidský úkol. Když jsem viděla, jak dceru kojením dokážu krásně uklidnit. Jak se ke mě tulí. Jak mohu vnímat její vůni. Kojení je pro mne magické, neopakovatelný zážitek s vlastním děťátkem! Další posunutí termínu padlo nakonec roku. Překazilo nám to opět pět rostoucích zoubků, co se klubaly naráz. Byl mrazivý leden a já jsem byla stále bezradná. Na začátku ledna se mi však podařilo vysadit noční kojení a nechat si jen ranní polospánkové, tulící. Ranní baštu jsme si vychutnávaly 14 dní. Před týdnem jsem skončila své třetí kojení. Každý den k ránu si dcerka ještě na kojení vzpomene a dožaduje se ho, ale uklidní ji doušek čaje. Konečně jsme to zvádly!

Jsem na obě pyšná, jsem moc ráda, že jsem zase sama za sebe. Ale přeci jen mi je trošku smutno.  Tyhle chvilky už se totiž v mém životě opakovat nikdy nebudou.

Jak jste to měly Vy, milé dámy? Jsem jediná, kdo "bojoval" sám se sebou v otázce kojení?