Zobrazit přihlášovací formulář

Miluji svého muže

Miluji svého muže

Každou chvíli slyším z nejrůznějších stran výtky, hanění a jízlovost na adresu partnerů. V duchu si vždycky říkám, že tohle je přeci špatně. O muži svého života by měla žena mluvit s láskou a úctou. Samozřejmě to platí i pro pány, když mluví o svých drahých polovičkách.

Stalo se však jakousi módou neustále si stěžovat a kritizovat. Jak kdyby se lidé předháněli v tom, kdo žije s horším partnerem a kdo to má v životě těžší.

Stále však platí moudré pořekadlo, jak si to uděláš, tak to máš. Žehrat na osud, na špatné dětství, na nedostatek příležitostí nikam nevede. A hlavně partnera nám to k lepšímu nezmění.

Podle mě je to nejdůležitější ve vztahu hned na začátku. Vybrat si dobře hned na startovní čáře.

Já měla štěstí až napodruhé. Přesto ani o svém prvním muži nemluvím s despektem. Kdysi jsem ho milovala. To že jsme si přestali rozumět, ale neznamená, že na něj budu kydat hnůj.

Musela jsem si projít slzavým údolím, naučit se spoustu věcí o sobě, poučit se z chyb, abych mohla začít po ztroskotaném manželství opět potkat lásku a zamilovat se.

Vyplatilo se na sobě makat. Dnes jsem již sedm let šťastná se svým druhým manželem. Přesto, že jsme spolu už pár let, stále jsme do sebe zamilovananí jako na začátku. Vlastně, nejspíš i víc. Naše láska společně prožitými roky sílí.

Jasně, já mám své chyby, chyby má i můj muž. Nesnašíme se však jeden druhého převychovávat, necháváme si volný prostor, respektujeme se navzájem a hlavně si stále užíváme přítomnost toho druhého.

 Jsem zastáncem tradičního rozdělení rolí. Muž je živitel a ochránce rodiny a žena se stará o děti a rodinný krb. Vyhovuje nám to tak oběma. Muž se stará o čistě mužské záležitosti a já o ten zbytek. Neznamená to, ale že muž nepomáhá. Pomáhá a myslím, že i rád. Ale nikdo ho k tomu nenutí. On mě na oplátku hýčká a rozmazluje jako svoj královnu.

Miluji ho, protože se vedle něj cítím jako jeho milovaná žena. Dává mi to často najevo, nejen slovně, ale i činy. Ví, co mám ráda, čím mě potěšit. Podporuje mně v mých zájmech. Pohladí, povzbudí, když potřebuji pevní obejmutí.

Někdy si říkám, že je to zázrak. Sedm let spolu a ani jednou jsem nezapochybovala o tom, že je ten pravý. Vím od první chvíle, že je.

 

4.3
11×
Publikováno , přečteno 6752x

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

verunkabella 22. 2. 2016, 15:33
Moc hezké, také jsem šťastná ve svém letos 23 letém manželství. Někdy nahoře a někdy dole, ale oba víme že chceme být spolu. (pusa) (objimam)
lakiara 11. 2. 2016, 9:54
Krásně napsané,nemám co dodat (Y)
AneKar 14. 2. 2016, 22:10
@ Děkuji :-$
Mišák123 8. 2. 2016, 20:50
Moc pěkný článek, až jsem se zasnila ... bohužel momentálně řeším rozvod, je to ošklivý :( Trochu mě to ale povzbudilo, že třebas jednou na to všechno budu koukat jinak a snad najdu taky skvělého muže a bude nám společně hezky. Díky a přeji hodně štěstí (L)
AneKar 9. 2. 2016, 14:08
@ Míšo, dokážu si představit jak Vám je. Rozvod jsem zažila a trvalo mi tři roky, než jsem se vzpamatovala. Bylo to těžké. Hodně těžké postavit se na vlastní nohy, ale když vidím, jak se mám dnes. Nelituji. Jen si říkám, že kdybych věděla, co příjde, udělala bych to mnohem dříve. Všechno má však svůj čas :-). Držím Vám pěsti, ať vše zvládnete a najdete si svého pana Božského. Život je paráda, když nemusíte řešit partnerské trable.
katy7 6. 2. 2016, 19:44
(Y) díky za krásný blog. Mám to stejně. (pusa)
AneKar 7. 2. 2016, 21:05
@ Díky za reakci. A blahopřeju ke šťatnému manželství :-)

Kategorie