Fazolová spoušť

     A o nervy to bylo i dnes. Dvě zvídavé, neposedné cácorky nejdříve udělaly menší rozruch v poštovním obchůdku, kde musely všechno prozkoumat. Tam visely lákavé dárkové taštičky na věšáčku,tam zase křiklavý balící papír. Ve vitrínách tolik zajímavých věcí. Všechno chtěly, všechno bylo skvělé.

      Tříletá dcera, která by se sama nikdy do vědeckého bádání neodvážila, zdatně asistovala mladší, osmnáctiměsíční sestřičce. Mladší je teď ve věku, kdy pro ni "ne" znamená "ANO". Takže lítala po celé poště rozhodnutá prozkoumat každé zákoutí rozlehlého poštovního úřadu. Když viděla starší,jak si to mladší ségra užívá, chtělasi užívat taky.Takže jsem holky honila po celé poště.  Podání jednoho balíčku a nákup fixek mě tak stál pěkné nervy.

     To nejhorší však mělo teprve přijít. Neprozřetelně jsem se rozhodla se svými dětmi navštívit nově otevřený krámek se zdravou výživou. Poučena z návštěvy pošty, nechala jsem mladší dcerku v kočárku. Přesvědčena, že si v klidu nakoupím co potřebuji a budu mít čas omrknout i nové potraviny, které neznám.

     Chvilku to opravdu vypadalo idylicky. Mladší držela v ručičce svůj rýžový dezert, starší se procházela mezi regály a  já studovala etikety se složením rostlinných pomazánek. Najednou se ozval rachot. Syčelo to. V jednu chvíli jsem si myslela, že někde uniká voda. Mýlila jsem se. Pod nohama se mi začaly rojit fazole. Bylo jich čím dál víc. Bleskurychle jsem šla po zvuku. Dcerku jsem objevila v části věnovanému bezobalovému, samoobsužnému obchodu. Stála s vytřeštěnými očima, v ruce "stavidlo" u násypky s fazolemi a koukala, jak červené kuličky "tečou" ven. Byla to rychlost. Nebyla jsem schopna zastavit průtok. Fazole mi protékaly mezi prsty. Byla to nekonečná chvíle než přiskočil prodavač a zastavil valící se masu. Fazole byly všude. Podlaha obchodu byla zalita červenohnědými fazolkami. Ječím na dceru. Ta stále nevěříčně kouká na tu spoušť s otevřenou pusou. V obličeji nechápavý výraz. Udělá krok ke mně. Jenže ouha. Nasedla na fazolky a už se vezla. Panečku to byl fičák! Pokud si  vzpomínáte jakou lstí chytili Jánošíka (ten sice uklouznul na hrachu) tak si dokáže představit, co se asi dělo. Dcerka chvilku jedoucím fazolkám statečně odolávala. Pak jí ale bohužel proklouzly obě nožičky a ona se  rozplácla jak široká, tak dlouhá mezi adzuki. Byla statečná, ani nebrečela. Doma mi pak říkala, že to bylo vlastně  dobrý, že chtěla mezi fazolkami plavat.

Prodavač měl pro tu spoušť naštěstí pochopení. Nejenže mně nenechal fazolovou spoušť zamést, ujal se toho osobně,  ale holkám  ještě daroval malou pozornost podniku. Každá dostala ovocnou tyčinku. A já si domů odnesla tři kila smetených fazolí adzuki. Prý jsou dobré i na sladko :-)