Ranní kafíčko, aneb skleróza se může prodražit
Na snídaních si hrozně zakládám, milujeme je, je to pro nás událost, máme v lednici velkou plastovou krabici, v ní sýry, šunky, paštiky máslo marmeládky....prostě vše co máme rádi a protože společně posnídat se nám podaří jen o víkendech, náležitě si to užíváme. Ne zcela dle bontonu snídáme v pyžamu, proběhne jen lehká úprava zevnějšku v koupelně.....ohoz není pro nás ráno to nejdůježitější:-), páč si po snídani ještě rádi zalezeme pod peřinu k pohádkám.
Na plotně v kastrolku bublá voda na "klepací" vajíčka, jak synek roztomile přezdívá vejcím na měkko, chlebíky namazané, prostřeno, v konvici právě dovařila voda na kávu, hrnečky připravené.....zaleju kávu, naliji mléko....ale co to???? Mléko se srazilo. Ouha, to jsem trubizon, nechala jsem krabici na lince přes noc, asi to neustála. Celou krabici mléka a první sražená kafíčka končí v odpadu dřezu.
Druhý pokus, vejce už se chladí, voda vaří, hrnečky, nasypat kafe, otevřít nové mléko, nalít do kávy....a kruciš.....je to zase sražený!!????
Vylévám další litr mléka do odpadu. Kouknu na expiraci mlíka, má ještě bohatě 3 měsíce. No to je super, mám ho celý karton, účtenka od mlíka...no to by mě ani nenapadlo schovat, abych mohla reklamovat karton zkyslého trvanlivého mléka.
Jdu kolem těch kafí, přemýšlím co s tím mlíkem a mimoděk z jednoho hrnečku usrknu. BRRRR, kyselé jak citron. Citron? No jo, vždyť jsem včera vyvařovala konvici kyselinou citronovou..a nevylila vodu.
Takže tu sobotu, než jsme zasedli konečně ke snídani, jsem vylila do dřezu 4 kafe a 2 litry úplně normálního mléka, pochválila jsem se, jakej jsem kalibr a příhodu dodnes dávám k dobrému, když se sejdeme s přáteli.
Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli
Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé
Komentáře k článku
taky dobrý. Mně to připomnělo jednu mojí snahu mít zadostiučiněno velikonočním tradicím a mít něco zeleného na stole. Obilíčko jsem nesehnala, tak že si zaseju čočku. Je to rychlejší a taky to dobře vypadá 
Miska, hlína na kytky, do ní naseju čočku, zaliju a čekám... druhý den po vysetí čočka plesnivá. No, asi jsem to přehnala. Dobrý, do Velikonoc ještě času dost, tak jsem pokus opakovala - výsledek stejný, čočka mi opět chytla plíseň a po klíčkách ani vzdechu. Až pak mě napadlo vzít krabici s čočkou do ruky a pořádně si přečíst, co vlastně seju... ...ta čočka byla předvařená! Ta by mi nevyklíčila ani zázrakem 
Ani nevím, proč jsem po takovém nesmyslu v obchodě sáhla, zřejmě omylem. Rodinka se ze mě dělala léta legraci, vždy před Velikonocemi, jestli zase budu sít předvařenou čočku.
