Jak manžel neumí číst v mapách

Sic je můj manžel velmi zdatný řidič, protože najede několik set  kilometrů týdně bez nehod, již několik let jeho podnikání, naštěstí díky chytré krabičce, které intimně říká paní, také dojede vždy správně do cíle. Za což jsem té krabičkové paní velmi vděčná a můžeme tím pádem každý večer našeho živitele doma zase přivítat. Hurá elektronice a sbohem tištěným mapám, protože v této oblasti není muž vůbec zdatný, když ještě chytré krabičky nebyly, nebo aspoň jsme v našich končinách o nich neměli tušení a byli jsme odkázáni na papírové mapy, navigace byla moje práce a proč tomu tak bylo několik let našeho manželství, jsem pochopila až na naší dovolené v Thajsku, kam jsme před lety vyrazili, já, můj drahý a naše 19 měsíční dcerka, tehdy naše jediná.

Chtěli jsme si dovolenou zpříjemnit o výlet do místní zoo, manžel se chopil organizace, což také není jeho silná stránka a sehnal turistickou mapu, s tím, že má vše již naplánované a potřebujeme na přemístění sehnat auto. Nakoukla jsem mu sice přes rameno, když zkoumal cestu na mapě a jeho tvrzení, že zoo je necelých 20 km od Pattaya kde jsme byli ubytovaní, se mi moc nezdálo, ale nechtěla jsem mu do toho mluvit a tak jsem to nechala na něm a raději chystala dcerku na cestu. Bravurně sehnal auto, což je jeho velmi silná stránka, sežene cokoliv kdekoliv. Já jsem si sice představovala auto trochu turističtější, ale bylo mi vysvětleno, že je to kousek cesty a aspoń v tom horku bude větrání a také máme dost místa na kočár, ve kterém jsme převáželi naší prvorozenou milovanou dcerku. Nastoupila jsem tedy ochotně do nákladního auta, tedy na jeho korbu, která byla částečně krytá plachtou, vytáhli jsme s pomocí řidiče i naší dceru s kočárem a sedli si na prkna co byla podél korby a vyrazili jsme plní očekávání vpřed zážitkům. V této chvíli jsme ještě netušili, že bude zážitků víc než jsme doufali a na tuto cestu nikdy nezapomeneme.

Tedy pomalu jsme začali tušit po ujeté půlhodině, při které jsme najeli na dálnici a jeli značnou rychlostí, předjížděli jsme klimatizované turistické dodávky a auta s turisty, kteří si uživali pohodlí a zdaleka to navypadalo, že jsme blízko cíle. Oba jsme křečovitě drželi kočár, v které seděla naše dcera a byli jsme rádi, že jsme se udrželi v sedě na těch prknech, tedy sedačkách. Za to naše malá si to náležitě užívala, komu se také poštěstí jet po dálnici kočárem 100km rychlostí, protože naše procházky po vsi, kdy jsem se snažila být zdatná, rychlá matka, abych udělal dcerce radost a svezla jí RYCHLE, tak teď to bylo konečně něco! No, také jsme oba pochopili, že zoo není tak blízko jak manžel vyčetl v mapě, že řidič určitě rozuměl dobře kam chceme odvézt, že byla opravdu chyba jinde..........

No, prostě to špatně vyčetl, i když byly kilometry zajímavých míst na mapě vyznačené nepřehlédnutelně, tak prostě přečetl vzdálenost od jiného města opačně od Pattaya, ta se samozřejmě značně lišila, k našemu nemilému překvapení. Najeli jsme tedy o několik desítek kilometrů více, převážně po dálnici, což by nebyla žádná hrůza, pokud bychom neseděli na korbě náklad'áku, což jsme poznali, kromě strachu o dceru během jízdy, ještě po tom co jsme z toho rychlého traku vystoupili, protože jsme byli oba velmi roztomile vyfoukaní a to myslím doslova, naše účesy vzaly za své a do večera jsme je nebyli schopni zkrotit a uhladit, také naše uši to nějak nepobraly, to větrání o kterém původně mluvil manžel, nám pěkně provětralo bubínky. No, byl na nás opravdu velmi zdařilý pohled, do dnes se divím, že nám tu cestu nedal řidič zdarma, když nás v tom stavu viděl. Nás to pobavilo na tolik, že jsme si sedli na první obrubník a smíchy jsme nemohli jít ani dál, ještě když jsme si uvědomili, že můj geniální manžel domluvit i cestu zpět, že řidič na nás bude čekat na parkovišti a stejným autem nás odveze do Pattaya. Takto pobaveni jsme šli zaplatit vstupné do toho očekávaného zoo a k našemu překvapení nebrali eura, jen jejich Bathy, kterých jsme moc neměli a na vstupné nám nestačily, manžel se začal shánět po směnárně a kupodivu žádná, dopravu jsme měli domluvenou v Eurech, tak to vypadalo, že se pojede zpátky, protože bylo nemožné směnit peníze, o eura tam nikdo neměl nejmenší zájem a  směnárna v nedohlednu. Naštěstí náš řidič měl srdce i mozek na správném místě a nabídl nám , že nám půjčí na vstupné, tak za nás zaplatil vstupné a my jsme se konečně dostali do toho ZOO. Ale, že sháníme Bathy za eura se rozneslo velmi rychle a za chvíli nás oslovil místní vekslák a rád nám vyměnil, my jsme byli ještě víc rádi, protože jsme měli aspoň na pití, tak jsme si mohli koupit občerstvení po té foukavé cestě. Když jsme si náležitě užily návštěvu zoo, která stála za to, vybavili jsme se na cestu- z ubrousků z rychlého obřerstvení jsme si umotali jakésy špunty, no spíše tampony do uší a vyrazili na cestu, už jsme věděli, jak si lépe sednout na lavici a jak držet kočár, aby nás nebrali křeče do celého těla. 

Po příjezdu jsme řidiče řádně odměnili za jeho velkorysost a ochotu, a manžel..........

ten už se do plánování cest a čtení v mapách nehrne, ale musím říct, že ho za tento zážitek ještě více miluji a sice uplynulo od té doby mnoho času a přibily nám doma ještě k naší dcerce další dva poklady, ráda jsem si to zase připomněla, protože jsem to už dlouho nikomu nevyprávěla a to byly časy, kdy to naši známí a kamarádi dost často vyžadovali..........

Mějte se krásně a zoo zdar.