Jak jsem držela dietu

Troufám si říct, že asi jako téměř každá žena v tomto i minulém století jsem si na vlastní kůži a bohužel i dobrovolně vyzkoušela, jak zlá a přísná může být redukční dieta. Nikdy jsem nepatřila těm lidem, kteří toho mohou spořádat tolik , co jim hrdlo ráčí a jí a můžou sníst kdy chtějí co chtějí a v jakém koliv množství. A jejich tělo spálí všechen ten tuk z toho přejídání jakoby seděli pod kotlem.Všechno jde hladce a přirozeně. Samozřejmě a bohužel pro nás, které jim tuto skutečnost sic třeba přejeme, ale také závidíme.

Ještě tak před deseti lety pro mne nebyl zas až takový problém sundat ze sebe nějaké to kilčo navíc. Postačilo jen vynechat večeři a jezdit do práce kolmo . S přibývajícími lety však už tyto lehké úpravy denního režimu nestačili. Což, tak ještě vynechat nějakou tu večeři. To by nebyl žádný problém, ale dojet do práce a zpět domů na kole už pro mne bylo nad lidské síly. Ne proto, že by se mi snad tak strašně nechtělo, ale proto, že jsem to nedávala v čase, který by vyhoval dalšímu chodu mojí domácnosti.

Časem jsem tedy začala zvažovat, čím si asi pomůžu abych se opět dostala do formy. Na trhu jsou různé preparáty. Od koktejlů, přes čaje až k botolkám, které slibují, že to všechno bude hračka (jak jinak samozřejmě) , společně to zvládneme (když pán bůh dá) akorát si za to zaplatíme.
Jeden můj známý, který také držel redukční dietu se vždy dobře najedl a potom to zapil koktejlem, který mu měl zaručit úbytek váhy. Jistě nemusím dodávat, že takto to opravdu nefungovalo.

Já jsem měla velmi dobrou zkušenost s čajem, který byl svého času, tedy v době, kdy na mne zafungovat úplně nejvíc nejlepší ze všech čajů. Minimálně tady u nás ve střední Evropě. Hlavně se dal pít bez toho aby se hned člověk začal dávit. Bohužel těch deset kilo jsem po něm shodila jen jednou a potom už nikdy nefungoval i kdybych ho pila na kbelíky.

Když jsem je po čase opět nabrala zpět a ještě dalších pár kilo k tomu rozhodla jsem se zajít k lékaři. Protože tohle už přece můj ty světe není možné. Tam jsem dostala pilulky, které s mou váhou zatočí. Nemusím asi říkat, že jít do lékárny je horší než k řezníkovi. Tam jsem hned začala kalkulovat kolik by za to páni bylo masa. Milé pilulky byli opravdu drahé a jejich dávkování jsem si musela upravit podle sebe, protože jsem po nich měla prostě hlad.Nevím proč a co bylo špatně, ale ano úplně s přehledem bych je přejedla. A také jsem po nich shodila jen jednou. To léto jsem byla živa jen na melounu.

Za to nepálský čaj, který mi doporučila paní v obchůdku se zdravou výživou, byl opravdové terno. Ten by jistě fungoval na každý pád a ani nebyl drahý. Provázela ho zvláštní vůně. Ani nevím k čemu bych ji přirovnala. Dopoledne jsem si v práci vypila svůj šálek nepálského čaje. Když na mne přišla řada s obědem, nevěřila jsem co se mnou děje. Můj výborný oběd mi najednou začal růst v ústech. Doslova mne polil pot. Začala jsem přemýšlet jestli se opravdu může stát to, co si myslím, že se opravdu stane. Přeci obsah žaludku nehodím zpět do misky se zbylým obědem. A tak se stalo, že se naplnilo mé proroctví a nakonec i ta miska s obědem před i po.

Tento čaj jsem pila jen jednou. Ne proto, že by přestal fungovat, ale proto, že nemusím mít vše za každou cenu.