Legoland – zábava, která i za cenu nepohodlí stojí za to

Na cestu se teď můžete vydat se mnou. Ovšem chce se to jen posílit odvahou a výdrží. Je totiž beznadějně narváno a Legoland praská ve švech. Přináším vám tedy osobní postřehy a rady, které se vám budou jistě hodit, obzvlášť míříte-li na ta místa poprvé. Jednu vstupenku do tohoto ráje dětí i dospělých pořídíte kolem patnácti set pro dospělého, kolem tisícikoruny ji nabízejí i některé cestovní kanceláře prostřednictvím slevových portálů. Cesta tam i s povinným odpočinkem řidiče autobusu trvá zhruba šest hodin.

 

Odjezd v brzkých ranních hodinách, my jsme odjížděli ve tři. Ovšem je celkem složité v tuto dobu probudit vašeho levitujícího potomka, kterému se pochopitelně večer nechce spát a pod průhlednými výmluvami na potřebu čůrání, kakání a příšernou žízeň usne stěží před půlnocí. Navíc se pochopitelně ukrutně těší, což dává nepokrytě najevo a neustále své rozpoložení hlasitě demonstruje.

 První co udělejte, běžte se hned po otevření v deset hodin postavit do neskutečně dlouhé fronty v turniketech, kde ukazatele hlásají, jak dlouhou dobu si tady postojíte. My jsme to bohužel neudělali a zamířili do fronty k létajícím drakům až odpoledne, kdy množství návštěvníků kulminovalo. Pokud je krásné počasí, promění se totiž tato doba hlavně u této atrakce v utrpení. Mějte při sobě dostatečné množství vody a raději se ve stání střídejte. My jsme si u této atrakce odpoledne postáli devadesát minut za zvuku nekonečné smyčky japonské hudby, kterou stále slyším v uších ještě dnes a bylo to opravdu vysilující. Ale co neudělat pro splnění snu ratolesti, že? Za nemalý peníz se dá zakoupit ovšem i urychlovací pasport, který vám umožní přednostní vstup separovanými vchody.

Veškeré stání na atrakce je koncipováno zhruba jako odbavení na letišti. A tak se před všemi radovánkami setkáte s dlouhým zatočeným hadem zábavy chtivých dospěláků a zlobících, povykujících a nudících se dětí.

 

Jediná atrakce, kam jsme se měli šanci dostat s minimální čekací dobou, byla továrna na Lego. Ale byla to zřejmě jen velká náhoda. Po zhruba pěti minutách čekání se před užaslými zraky návštěvníků čekajících před dveřmi, na kterých německý nápis hlásal, že se otevírají automaticky, zjevil lehce šílený rozježený vědec typu doktora Frankensteina (možná to byl i on sám). V rukou měl velký košík s památečními, čerstvě vyrobenými Lego kostičkami. Mumlavým hlasem a klátě se, rozdával je se slovy, že jsou pro děti.

 

V tomto areálu bylo možno přímo vidět, jak se kostičky Lega vlastně vyrábí. A také samozřejmě dokoupit chybějící dílky pro váš stávající domácí herní arzenál. Celých deset deka za devět eur, samozřejmě i na kusy. Nenechte si ujít projížďku na loďce. S úplně malými dětmi se zaskočte podívat na Duplo hřiště. A vy co jste odvážní, sjeďte ze strmého vodopádu na loďce. Pod ním se ocitnete lehce otřeseni a mokří.

Ovšem i na to organizátoři pamatují, a pokud není šance, že vás osuší sluníčko, vlezete si do obřího fénu, který vás ochotně za dvě eura vyfouká, jak zákon káže.

 

My jsme cíleně Legoland navštívili v době jednoho ze Star Wars day. Na každém kroku jste mohli potkat bílo-černě oděné Stormtroopery, strašidelně anonymní vojáky, kteří jsou nebezpečným a nesmlouvavým protivníkem komukoliv. K nám se chovali kupodivu přátelsky a ochotně dokonce zapózovali pro objektiv.

 

Zjevil se i sám temný pán ze Sithu Darth Vader. Působil opravdu impozantně. Mezi atrakcemi jsme zahlédli i chlupatého obyvatele planety Kashyyyk Chewbaccu. Přes dva metry vysokého wookiee. Byl o poznání nižší, ale dokonalý, ostatně jako naprostá většina dalších přátel i nepřátel z říše sci-fi. Za pěkný pozdrav "Grüss Gott" vám naprosto přátelsky zapózovala Leia Organa, přestože to byla jedna z návštěvnic zábavního parku. Dost skalních příznivců Hvězdných válek si totiž nenechalo ujít možnost předvést se bez rizika, že by riskovali pověst blázna, ve svých skvostných maskách.

 

Můj muž velmi pošilhával po světelných mečích, které byly k mání. Jsem ráda, že si žádný neodvezl domů, jen nerada bych čelila jeho nesmlouvavým atakům. Myslím, že už tak stačí, že jeho pracovnímu stolu vévodí černá porcelánová dutá hlava rytíře Jedi, ve které důmyslně ukrývá kvantum gumídků, kterými se nezřízeně přecpává po večerce.

Miniland si určitě nechejte až na závěr vašeho pobytu. Je veřejně přístupný a jako jedna z mála atrakcí–bez fronty. Můžete tady vidět v měřítku 1:20 repliky slavných měst a oblastí Evropy, plovoucí lodě, které se pohybují pomocí důmyslně sestaveného kladkového systému pod vodou a spoustu dalších zajímavostí, které se mi povedlo pro vás celkem zdařile zdokumentovat.

 

V areálu se najíte za docela slušnou cenu. Například menu pro dospělého, střední pizza, půl litru nápoje a ovocný salát pořídíte kolem deseti eur.

Za jediný den během osmi hodin provozu parku nemáte pochopitelně šanci ani náhodou vyzkoušet všechny atrakce.

Pro příště bychom určitě už nejeli organizovaně autobusem, ale raději bychom se vydali po své ose. Zcela určitě bychom přenocovali přímo v areálu Legolandu, třeba v kempingových sudech. Nemalá investice navíc se zcela jistě vyplatí, a člověk se nevrátí tak vyčerpaný a na pokraji svých sil.

 

Ten pohled, kterak drobotina v autobusu poskakuje po polomrtvých rodičích, byl přímo pitoreskní. Ovšem po pár ujetých kilometrech dálnice se autobus zcela nevyhnutelně proměnil v noclehárnu a jediným (doufám) občasně bdícím člověkem byl řidič. A po osmihodinové zábavě bylo před osazenstvem autobusu, utahaným jak koťata, dalších šest hodin jízdy domů.

Každopádně všem, kteří se chystáte do těchto míst, přeji hodně zábavy a hlavně pohody.