„Mám to namočený?“ Nevinná otázka, za kterou už bych snad i vraždila.

„Mám to namočený?“ Nevinná otázka, za kterou už bych snad i vraždila. Slyším ji totiž nejméně osmkrát denně, ráno a večer, když si jdu s dětmi čistit zuby. Každý syn se mě pokaždé pro jistotu zeptá aspoň dvakrát. Přitom už jsem jim snad stokrát vysvětlila, že když kartáček s pastou leží na pračce (to je naše koupelnová skříňka), namočený není a když jim ho dám do ruky, nebo položím na vanu (to je naše umyvadlo), namočený už je. Jediný, kdo se neptá, je dvouletá dcera, ale to brzy přijde, jen co se naučí trochu víc mluvit.

Zvídavým otázkám, zdravým zoubkům a dětské nevinnosti zdar.