Nakupování bez plastových pytlíků

1. Batoh. Kvůli potížím se zablokovaným ramenem jsem už před časem odložila kabelku a vrátila se k batohu. Mám problém s tím vypadat uprostřed velkoměsta jako turista na tracku z Mexika do Kanady, dneska se ale naštěstí dají koupit opravdu krásné městské batohy, které mají vyztužená záda a všechny ty ostatní anatomické vychytávky. 
2. Látkové nákupky. Mějte jich hodně, já mám v batohu pořád 2, když jdu na týdenní nákup, beru jich 5.
3. Sadu Zero Waste nákupních sáčků, které si můžete vyrobit třeba ze záclon. Osvědčilo se mi mít jich u sebe pět, celkově jich mám v oběhu 10, protože v některých potraviny zůstávají i doma (třeba pistácie nebo třešně) a některé jsou v prádle. 
4. Promyšlený nákupní seznam je základ. To zjistil asi každý, kdo má doma nějaké děti. O nákupních seznamech by se dal napsat celý post. Úplně je nesnáším. Seznam, ať už jakýkoliv, je pro mě vždycky jen orientační vodítko, a přestože se snažím psát je vytrvale a systematicky, vždycky ho nakonec ztratím ještě než vyrazím na nákup, anebo ho zapomenu doma. Ale dělám, co můžu. 
5. Plán a odhodlání. Původně jsem chtěla napsat odvahu, ale to není to správné slovo. Když jsem vyrazila se svým prvním záclonovým sáčkem, vůbec jsem ho nevyndala, protože mi to bylo blbé. Říkala jsem si, že se na mě bude prodavačka u kasy blbě dívat. Problém byl v tom, že jsem měla špatný plán: šla jsem jenom pro mléko, ke kterému jsem chtěla koupit něco do svého nového pytlíčku. Podruhé už jsem si vzala celou sadu a šla jsem do zeleniny nakoupit zeleninu. A to byla hned jiná! Připadala jsem si normálně, nikdo se na mě divně nedíval, nikdo ani nezkoumal obsah šusťákového sáčku, i když není průhledný. Paní prodavačka se mně jen zeptala, co v něm je, a bylo to. Údiv jsem zažila jen jednou jedinkrát v pekárně, kde se zaškolovala nová učnice, jinak se setkávám s reakcemi pozitivními až pochvalnými.  
6. Duši buřiče. To, když přijdete do obchodu, kde se na váhu nedají koupit ani brambory nebo jablka, což se mi už taky stalo. Prostě to nakupte v plastu, za pokladnou to z plastu pěkně vyndejte, uložte do svého ZW sáčku a obaly položte ke koši. V některých řetězcích jsou připraveni na to, že lidé si obaly domů nosit nechtějí, a mají za pokladnami pult na uložení nákupu do tašek, vedle kterého jsou kontejnery na papír a plast. Problém s obaly je ale hlavně v tom, že si je se zbožím kupujeme. Kdyby plastové obaly byť jen od ovoce a zeleniny začali ode dneška všichni nechávat v obchodě, prodejci by jistě poptávku přizpůsobili a začali by nebalené potraviny požadovat i od svých dodavatelů. Duše buřiče se bude hodit i těm, kteří se musejí ozvat, aby jim jejich ZW navážené zboží aktivní prodavačka nenarvala do mikrotenového sáčku u pokladny. Měkčí povahy můžou i v této situaci sáček prostě přijmout, vybalit to z něj rovnou za kasou, sáček nechat v obchodě a příště do boje vstoupit znovu. 

Začít s ekologicky šetrnějším nakupováním není žádná věda, z vlastní zkušenosti vím, že nejtěžší je vůbec začít. Jestli si už dlouho říkáte, že byste měli dělat něco s tím, kolik se toho u vás doma vyhodí, všímejte si víc, jaké obaly si domů nosíte a jestli jsou opravdu nezbytné. Pár drobných změn ve vašich nákupních návycích může mít obrovský efekt nejen na obsah vašeho koše na odpadky, ale i na celou naši planetu!