Vosy

Umíte parakotoul?

A pozadu?

já si myslela, že nee -  ale ano a dokonce plavmo

Dokud jsem se s vosama dělila jen o břevno nad garáží - tak to šlo. Já se tý pruhovaný žoužele strašně bojím (a nechápu proč ony mě nee - však já jsem pánem tvorstva a už by někde v genech měli mít zakódováno - po těch 3 letech - že, sova rovná se Biolit). No dobře - nepochopily, budu muset vyhubit ještě tak jednu generaci, než jim dojde, že ta garáž je opravdu moje.

Nastoupila jsem s Biolitem - teda Biolitem - nejsem žádný béčko a už jsem poučená, že pouhopouhé ft, ft, ft ignorujou. Takže na ně rovnou s něčím jménem "Hasičák na vosy a sršně" - na návodu slibují dosah až 5 metrů - tudíž nebudu muset balancovat na štaflích a sejmu je jedním dlouhým a jedovatým...

pssssssssssssššššššš.

Protřepala jsem to, postavila se proti větru a zmáčkla. Vylít oblak čehosi, zasáhl co měl, rozzuřil je k nepříčetnosti - já se trošku proběhla po zahradě a pro jistotu zakončila celou akci skokem do bazénu. Ráno to jdu zkontrolovat - jako jo, pod trámem leží pár mrtvolek, ale zbytek nad garáží hučí jak kdybych do nich právě nevrazila 6 stovek.

Dobře - vy tak - tak já tak...

a zakoupila jsem "ATAK Pěnu proti vosám" - s pro mě úžasně přitažlivým návodem k likvidaci vosích hnízd - pěna prý zatarasí hnízdo čímž zabrání vosám v odletu. Znělo to dobře, ale známe soudruhy - účinek je třeba vyzkoušet někde mimo, aby to v okamžiku xy neselhalo. Nasadím trubičku, zmáčknu, ozve se frŕŕŕt - a vyletí cosi jako pěna. Fajn - takto by to šlo - jdeme na to. Přistavím štafle, ručkuju na 5 schod a už je mi mdlo - šak s nohama 1,20 nad zemí to je na závrať - vytasím sprej, zastrčím tu hadičku do škvíry pod trámem - zmáčknu a ...       

nic (kupodivu).

Teda nic - setinu vteřiny ticho před bouří a pak už jen hučení jako když jede vlak a mně proletí v mozku obrázky z celého života a ten poslední je, že mám závrať a z těch štaflí se elegantně už nedostanu. A taky nee - jak jsem zahlídla v ústí té škvíry - 10tou, 11tou, 12tou - 30tou vosu - tak jsem se prostě pustila. Třikrát mi drnkl zobák o šprušli než jsem dopadla na biskupa - a páč to bolelo jak sfiňa tak se to snažila odlehčit, nadzvedla zadek, přehoupla se dozadu, přimáčkla si lopatky, krční páteř a tak pořád dokola. A poučení - ATAK (asi jako hasičák) není radno zkoušet předem. Ta moje zkouška ucpala tu hadičku pěnou, která ztuhla a tudíž 2 minuty po zkoušce byl sprej k nepoužití.

Ale co - všechno zlý je k něčemu dobrý - u mejch kluků jsem stoupla v ceně - mááámí ty trénuješ na Rio? , máámí nauč mě toóóó. A vosy? - příští rok jim tu garáž nechám - šak venku se parkuje líp - aspoň si nezbořím po xxtý sloupek :)