MATEŘSKÝ PLURÁL

O životě

Po cestě z práce jsem se zastavila nakoupit. Přijíždím na parkoviště, manželovo oblíbené místo je volné, s troškou škodolibosti ani nemůžu zaparkovat jinde

Kabelku hodím křížem, do každé ruky čapnu jednu igelitku. Mačkám tlačítko zámečku na ovladači auta a s vidinou odpoledního kafíčka vykročím k domu. Krátce mi proběhne hlavou, že musím ještě zavolat Lindě kvůli angličtině, že jsem zase dneska neobjednala zimní bundy a podvědomě zpracovávám rovnici T + S = V, kde T jsou tašky s nákupem, S je studený sporák a V by měla být večeře

Z myšlenek mě vytrhne rozhovor maminek s kočárky, které míjím, známe se z mého obchůdku, pozdravíme se kývnutím a úsměvěm, mimina vesele vykukují z kočárků. Nemůžu přeslechnout jejich rozhovor.

" My jsme dneska spapali celou broskev s tvarohem... "

" Vy jíte tvaroh? No to my vůbec, máme problém spapkat bobíka... "

" No my sníme už všechno, taky jsme buřt... a osmdesátka už je nám malá..."

Než najdu klíče a odemknu vchod, zaslechnu ještě, jak jsme kakali, v noci nespali a kousali nás komáři.

Do jedenáctého patra vyjedu s tím, že jsem vlastně nikdy množné číslo ve vztahu k dětem nepoužívala. Poprvé jsem se s tím setkala až u kamarádky, která si pořídila svoje první dítě kolem třicítky a při návštěvě lékařky odpověděla na dotaz "tak kolik máte zubů" naprosto bezelstně že 31, ale ten poslední moudrák už jí roste

Otevřu doma dveře, zjeví se mladší dcera, rovnou z tašky si nakládá svačinku hodnou statného dřevorubce.

" Tak jak jsme se měli celej den ? A co jsme dělali? ", zkouším... Kouká na mě, jestli jsem nespadla z jahody...

" Mami, tys měla dneska hodně lidí, viď ? "

Tak nic no, odložím tašky v kuchyni, zapnu konvici s vodou