Cesta na vysněnou dovolenou

Tak konečně mám sbaleno a vyrážím směr Vídeň.

Znám svůj strach z létání,ale opět jsem sama sebe ukecala, že sednu do té létající plechové rakve. Faraona z letu mám už týden. Celou sérii leteckých katastrof jsem zkoukla a  pro jistotu na počítači manuál řízení aibusu, kdyby se kapitánovi udělalo nevolno....Ale co, jsem statečná, já to dám.

Po příjezdu na letiště mě statečnost opouští, ale stálou chůzí, jak student ve filmu Marečku podejte mi pero, nabývám odvahy.

A je to tady, nastupuji, usedám na své sedadlo uprostřed. Po pravé ruce nějaký Švýcar, který po usednutí ihned usíná..no hochu nevím,nevím..jestli vedle mě bude tvůj spánek klidný.

Po levici kamarádka….Pořád jsem statečná ..nastává startování motorů a vzlet,to už jsem zelená . Obluda se třepe, já v záchvatu chytám za stehno Švýcara, no včas se zarazím. Ale on už je vzhůru a nevěřícně čumí, co to vedle něj sedí za blázna. Zleva se držím kamarádky za ruku,je statečná i když ještě chvíli a bude muset vyhledat ortopéda pro zlomeninu.

Pevně věřím, že pasažéra po pravici jsem rozhodila tak, že to byl jeho poslední klidný let ..už nikdy nebude cestovat beze strachu..

Nakonec to dám a přistáváme v Curychu. A teď už mě čeká jen 10h letu.

Do obra nastupuji opět zelená. Klepu se tak ,že kdyby mě použili místo sbíječky, tak tunel Blanka je proražen za rok.

Překvapení ..let je klidný, žádná turbulence, poplácám se po rameni a strach z létání je tatam..já se snad na zpáteční budu těšit.

Dovolená uběhla jak voda a opět jsme na letišti.

Tentokrát bez strachu a obav, žádný faraon mě neprohnal . Usedám do obra, jsem v klidu a v pohodě..už se těším na start.

Startujeme …a kuwa, co to je ..celé se to třese, strop divně chrochtá. Vypadá to, že poletíme kabrioletem ..zděšeně koukám na letušku. Moc mě neuklidnila ,její pohled na strop mě rozladil tak, že jsem ztratila nabytou odvahu a nepomáhá ani uklidňování přes uličku, kde sedí starší manželé.

Pán mě uklidňuje ..no je mi to prd platné, rozumím mu kulové ..nevím, proč se Švýcaři neučí česky. Oba se usmívají, to se jim to směje, je jim cirka 90 let a života si užili .

Po vystoupání do letové hladiny mažu za stevardem pro vodu. Ten, když mě vidí, sám znejistí, zda cesta bude bezpečná. Hážu do sebe dvě tabletky a upadám se sluchátky na uších s klavírním koncertem do komatu, když spadneme, já nic vědět nebudu.

Budím se po 7 hodinách, hurá jsme nad Evropou, tady už se bude někde dát přistát, když vypoví motory. I já snad budu moct řízení převzít, kdyby se posádce udělalo nevolno. Základy mám z internetu a když tak se připojím na net a holky z mimáče mi poradí.

Přistáváme, přežili jsme, už jen hodinka v další plechovce a už nikdy, ale nikdy do toho nesednu.

Ps: Za dva měsíce jsem letěla znova vybavená kvalitním matrošem značky Neurol a světe div se, let docela hustý. Propadli jsme se, půl letadla zařvalo hrůzou. Turista vedle mámy měl málem infarkt, ale mi ..mi se to líbilo... a kdyby to nebylo blbé zařvu opakovat.