KAMARÁDKY

Několikrát jsem se přesvědčila o pravdivosti slov mojí mamky - nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř.. několikrát jsem se zvedla, abych zase spadla, dokola propadala  kombinaci beznaděje, smutku, nespravedlnosti a pod. V této době se mi ale potvrdilo také pořekadlo, že v nouzi poznáš přítele - tady můžu s jistotou říct, že kromě mých bezvadných dětí, mě při životě drželi všichni kamarádi a známí, ukázalo se, že tyto své blízké jsem si vybrala opravdu dobře.

Kapitánkou týmu rodinných přátel je ale moje kamarádka Yvona. Seznámily jsme se až jako dospělé, ačkoli nás od sebe v datu narození dělí jen pár dnů. Padly jsme si na první dobrou, časem jsme začaly chápat proč, celý život nás provázejí podobné životní radosti i starosti, obě máme dvě dospělé děti, obě jsme se rozvedly a zase po pár letech vdaly, stejná jsou i čísla, která dokola provázejí nás i naše rodiny, obě jsme občas dole, občas nahoře. A zatímco já jsem věděla, že s druhým manželem chci ještě jedno dítě, Yvona vytrvale tvrdila, že jí ty dvě bohatě postačí Jenže člověk míní a příroda mění, v lednu 2002 porodila krásnou holčičku Natálku. A protože já jsem v kategorii "dole" jednoznačně "úspěšnější", musela jsem si s počátečními i konečnými problémy počkat a naše Nicolka se narodila v červenci téhož roku. Období s našimi cácorkami nás vrátilo o několik let zpátky, užívaly jsme si vymožeností doby, protože naše starší děti se narodily v době, kdy se pleny vyvářely v hrnci na sporáku a botičky jsme jim tajně pašovaly z NDR

Jak holky rostly, bylo jasné, že vztah mezi nimi je naprosto výjimečný, jedna bez druhé nedala ránu, už při procházkách s kočárky si pravidelně přelézaly do toho druhého, takže běžně sousedka mluvila na Natálku v našem kočárku a oslovovala ji Nicolko, holčičky se jen šibalsky usmívaly a dodnes obě dvě slyší na obě jména :-) Popravdě si myslím, že spousta našich známých dodnes nemá jasno, která je která 

I když jsme je od plenek nenápadně vedli k tenisu, obě nám postupně emigrovaly k umění. A protože jsou neuvěřitelně šikovné - po maminkách , Natálka studuje na pražské konzervatoři a Nicolka fotku a film.

Tady už se vrátím k letošnímu nepříjemnému roku..Koncem června mi volala starší dcera, která dělá manažerku v cestovní kanceláři, že se jim nezaplnilo letadlo do Kalábrie a majitelé cestovky poskytli zbylá místa rodinným příslušníkům zaměstnanců. Odlet za týden. Yvona je víc než moje sestra a Natálka je mi minimálně neteří, takže nebylo co řešit. A protože jsme si s holkama už dlouho slibovaly společnou dovču, Nici s Naty narychlo ukončovaly ročník, koupily jsme si nové plavky, a hurá na letiště. Dámská jízda stála opravdu za to, taneční večery, aperol, prosecco, skvělé jídlo v sicilské pizzerii, zmrzka, ale úplně nejvíc nás bavily naše holky. Že jsou tak trochu prdlé víme 16 let, ale týden s nimi u moře byl nad naše očekávání. Dlouho jsem se tak nenasmála, podařilo se mi díky těm třem ženám zapomenout na realitu... Tady jsem si víc než kdy jindy uvědomila, jak jsem ráda, že jsme se před čtvrt stoletím potkaly.

A jsem si jistá, že je to vzájemné. Přesvědčila jsem se o tom na svatbě mojí starší dcery - kdo by to byl řekl, ale naše starší holky se vdávaly dva měsíce po sobě .

Kolem půlnoci před odjezdem ze svatby mě moje kamarádka vzala okolo ramen a říká mi : " My máme tak skvělý děti, a já jsem tak ráda, že tě mám... " Druhý den se mně pro jistotu ptala, co všechno říkala, že přece jen té prémiové Ludmily bylo dost Říkám :  " Jen že jsi ráda, že mě máš :-)"  A na to mi řekla : " Ale to já jsem ráda i střízlivá.. " Ani neví, že ta věta ze svatby ve mně zůstane do konce života

A závěr : vybírejte si správně své kamarádky. Ta moje NEJ mě teď zuby nehty drží nad vodou a jsem hrozně moc ráda, že ji mámTy naše dvě kotrmelíny jsou třešničkou na dortu a už teď vím, že to tak mají taky na celý život.

Krásné jaro všem, i paní Andree