Jeden vánoční

     Sice je do Vánoc ještě spoustu času, ale já si vzpomněla na jeden příběh, který pro mě už navždy bude spojen s obdobím vánoc.Bylo mi asi 12 let, když do mé rodiny kromě rodičů a bratra patřil i pes jménem Baryk. Byl to úžasný kamarád a jelikož byl rasy "Novofudlanďan" ,hřála ho dlouhá srst a celoročně mohl obývat svůj apartmán na zahradě.

      Byl Štědrý den a my vždy dodržovali hodně zvyků, které se k tomuto období vážou. Držel se poctivý celodenní půst a Štědrovečerní menu mělo svůj daný řád. Rodiče si donesli do manželství nějaké zvyky a u mojí mámy to krom jiného byl jeden echt - a to, že když zvířata dostanou od  vánoční večeře ode všeho kousek, o půlnoci promluví lidskou řečí. Takže celý večer poctivě odkládala a po večeři milému Barykovi donesla kousek chleba se solí a česnekem, oplatek s medem, něco hrachové polívky, trochu salátu s rybou, ořech, jablko a samozřejmě dílek štrůdlu a pár kousků cukroví. Nebyla jsem u toho, ale věřím, že si pan pes pošmákl.

      Ráno otec koukal z okna na totálně posraný (nejde to říct jemněji) kotec a povídá směrem k mamce- hm, můžeš to jít uklidit, Baryk promluvil.