Liptovský Mikuláš - srpen 2018 Cestování

Ráno to mohlo "pekně" začít. Budíka jsem si sice nařídila, ale na pracovní dny. Ještě, že se Nelča nespoléhala na mě, to bychom vlak asi nestihly. V 6,15 už jsme vyzvedávaly Toma, který nás odvezl na vlakové nádraží v Praze. Odtud nám jel v 8 hodin vlak přímo až do Liptovského Mikuláše. Cesta byla dost pohodlná, měly jsme kupé jen pro sebe. Tedy jenom do Ostravy, kde si k nám přisedli 4 lidé.

Cesta nám pěkně utíkala, já jsem si krátila cestu čtením, od té doby, co mám čtečku se snažím číst při každé příležitosti. 
Při příjezdu do Liptovského Mikuláše bohužel pršelo. Hotel nebyl od nádraží daleko, ale nebylo to moc příjemné, když jsme ještě táhly kufry. Navíc hotel Janošík zvenku vypadal docela nesympaticky.
 Naštěstí uvnitř to bylo moc hezké a pokoj naprosto splňoval naše nároky. A navíc, hotel má i wellnes, takže jsme se opravdu měly na co těšit. Po ubytování jsme se šly projít po hotelu a potom i po okolí. Liptovský Mikuláš na nás moc velký dojem neudělal. Takové šedé město. Na náměstí byl krásný kostel, moc jsem chtěla jít dovnitř, ale byla tam nějaká bohoslužba, či co a nějaká babka mě seřvala, že se tam lidi modlia a že si to tam tudíž nemůžu prohlížet..., jak poznala, že se nejdu taky modlit, to nevím, ale s otevřenou pusou jsem beze slova odešla :-). Taky jsme potkaly stánek s informacemi, tak ten se mi náramně šiknul. Paní nám tam poradila, jak se dopravit na Štrbské pleso, do Jasné a všude, kde jsme chtěly. To, že toho stihneme docela málo, jsem ještě netušila. Ale nejsme přece závodní koně. Vrátily jsme se do hotelu, kde jsme se před večeří usadily v baru. Mají zde výborné cappuccino, tak to jsem si dala já a Nelča musí všude vyzkoušet kdejaké novoty, tak si dala smoothie z červené řepy. Které jsem potom samozřejmě vypila já. Jak známo, nemá cenu cokoliv radit, ona je nejchytřejší. Večeře nás tedy velmi překvapila, nacpaly jsme se řízkem s bramborovým salátem. Bylo to vynikající. 
Další den ráno jsme si došly na snídani, která byla opět výborná a potom mazaly na vlak. Vlak do Štrby jel v 9,45 a cesta, která trvala asi 40 minut stála pro nás obě asi jen 3,50 Euro. Což mě tedy velmi překvapilo. Zjišťuji, že doprava je na Slovensku poměrně levná. Lanovky už tolik ne, ale k tomu se dostaneme. Na nádraží ve Štrbě to bylo dost jednoduché, jen jsme koupily lístky na zubačku, která nás měla vyvézt nahoru na Štrbské pleso. Ta stála pro nás obě jen 1,50 Euro. Prohlížely jsme si cestou krajinu, která asi bývala moc krásná, ale teď je to trošku smutný pohled, stromy jsou zničené vichřicí a kůrovcem.
 

Když jsme dorazily nahoru k plesu, tak byla bohužel zima a mlha. Raději jsme vlezly do obchodu a tam jsem koupila Nelče bundu, abych se vyhnula zbytečným ofukům :-). Už vím, jak na ní. Štrbské pleso bylo totálně zahalené mlhou, tak jsme se rozhodly obejít ho, s vidinou toho, že než ho obejdeme, sluníčko vyleze. Jakoby nás vyslyšelo, opravdu potom vylezlo a my mohly udělat nějaké pěkné fotky. 




Lanovku na Solisko jsme nenašly, to jsem byla tedy pěkně nepřipravená, ale stejně bychom to asi nestihly. Ani vodopád Skok, který byl ještě dvě hodiny potom pěšky jiným směrem. Takže to si píšeme do seznamu, až se sem jednou vrátíme. Před odjezdem vlaku jsme se ještě nadlábly v kiosku. V hotelu jsme byly zpátky asi po 15 hodině, takže byl čas na návštěvu baru a v klidu jsme potom mohly jít do wellnes. Ve wellnesu byl bazén, vířivka a asi 4 sauny. Jsem docela tolerantní osoba, ale fakt mě štvou matky s dětmi ve vířivce. Dětičky se potápí a cákají, takže nemáte žádný relax. Odebrala jsem se tedy do saun, kde jsem mohla konečně relaxovat v klidu. 
Po opět výborné večeři jsme se uvelebily v pohodlné posteli a spaly až do rána jako dudci.
Na další den máme naplánovaný Chopok s cílem pokořit ještě Ďumbier, což je nejvyšší hora Nízkých Tater.  Tentokrát jedeme autobusem z nádraží, které přímo sousedí s vlakovým. Při příjezdu do Jasné už jsme nadšené. Krásné počasí nám tentokrát přálo. Vydaly jsme se k pokladnám, kde kupujeme lístky na lanovku, která nás vyveze na Chopok. Tady už trošku podražili, lanovka stojí 30 Euro. Asi v polovině cesty lanovkou musíme přestoupit na zubačku, která nás vyvezla k jiné lanovce. Tentokrát kabinkové. A jsme na Chopku. Musíme kus cesty vyjít po kamenech na ten nejvyšší vrchol. Když se tam postavíte,tak se vám na chvíli zatají dech.







 

 Opravdu je to krásný pohled a užíváme si to taky asi půl hodiny. Konečně můžu fotit a opět mě neskutečně zamrzí, že jsem nechala doma kartu ke své zrcadlovce :-(. Ale i na mobil jsme si udělaly pár krásných videí a fotek. Potom už zamíříme do blízké restaurace, kde se občerstvíme a rozhodujeme se, co dál. Na Ďumbier by nám to trvalo pěšky asi dvě hodiny, potom dvě hodiny ještě zpátky, no vypadá to, že máme špatnou organizaci :-). Tohle nestíháme, ještě ke všemu Nelča chtěla jít hlavně do Ľadové jeskyně, kterou máme po cestě zpátky do hotelu. Při čekání na zastávce se seznámíme s pánem, který nám radí, ať jedeme raději do Jeskyně Slobody, že je hezčí. Jmenuje se pan Kozák. Takže my samozřejmě máme svou hlavu a jedeme do Ľadové. Cesta k jeskyni je pěkně do kopce, takže tam vylezeme s vyplazeným jazykem. Máme asi půl hodiny do začátku prohlídky, tak s ostatními čekáme. Ľadová jaskyňa nás nijak neuchvátila. Byla tam zima, krápníky nikde. Měla jsem úplně jinou představu, ale je možné, že v zimě tady krápníky jsou. V 17 hodin už jsme zpátky v hotelu a rychle se přesouváme do wellnes. Tentokrát jedeme sauničky, kde se Nelče udělalo trochu špatně, tak si šla na chvíli lehnout před večeří. Večeře opět výtečná, opravdu dobře tady vaří. Po večeři se ještě na chvíli usadíme v baru a potom spát. Zítra nás čeká náročný den. Tatralandie a noční odjezd domů. 

Kolem osmé hodiny se jdeme nasnídat, mrzí nás, že naposledy. Po těch snídaních se nám bude stýskat. V deset hodin už jsme sbalené a ochotná recepční nám  umístila kufry v recepci. Zrovna byl svátek a prý jezdí málo autobusy, takže nám doporučila jet taxíkem za 4 Eura. S tím jsem ráda souhlasila, taxikář si řekl o 5 Euro, to byla asi vysokohorská přirážka. Konečně jsme v Tatralandii a máme v plánu zde strávit celý den, protože vlak nám jede až v 23,30 hodin. Narozdíl od Čestlic se tady vyznám lépe a když mi Nelča potřetí ukázala kudy se jde do šaten, tak už jsem potom byla schopná najít je sama. Našly jsme lehátka. Trapně jsem si myslela, že tady na tom lehátku budu odpočívat a číst si... No, to by tady nesměly být tobogány. Takže celý den nahoru, dolu, nahoru, dolu, nahoru, dolu...., občas do termálního bazénu. Ale musím uznat, že jsme si užily spoustu legrace. Odpočinek byl aspoň u jídla. Konečně chápu, proč tady všichni mají řízky a svačinu... No co už, musíme si užívat. Nakonec odjíždíme dřív, než byl původní plánovaný odjezd, asi v 19,30. V hotelu je naštěstí do 22 hodin otevřený bar, tak se tam usazujeme . Já si dávám na posilněnou bílé víno. Kolem 23 hodiny už se přesouváme na nádraží, odkud nám jede asi 23,30 vlak domů. Měly jsme dost pohodlné sedačky, takže jsme si ve vlaku chvilku i pospaly a v 6 hodin ráno už nás Tom vyzvedává na nádraží v Praze. Byl to krátký výlet, ale krátký. Příště to bude krátká návštěva listopadové Paříze :-). 

Publikováno 6.11.2018, 12:39
další články autora



BLOGY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
© 2004-2018 CZECH NEWS CENTER a.s. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt