Každý dobrý skutek bude, po zásluze, potrestán

Sallynka byla teda Německá doga, barvy harlekýn. To jest černo-bíle strakatá- trochu vypadá jako kráva. :-)

Jak už jsem psala, měla velmi špatný start. Našli ji uvázanou u stromu, silně podvyživenou, měla 25 kilo, zřejmě byla i dost bita.

V útulku jí dali dohromady a pak si ji vzala nějaká paní, která ji za 14 dnů vrátila, protože měnila práci.

No a pak jsme si ji vybrali my.

Život s dogou je velmi pestrý, protože je to velká psí individualita.

Sallča neměla nejmenší problém s námi odejít. Dokonce ji nezajímaly ani piškoty, které jsme vyfasovali v útulku.

Jakmile zjistila, že pojede autem, nezajímalo ji ani žrádlo, byť normálně bylo jidlo její hlavní životní náplní.

Auto milovala. Bohužel nikdy nepochopila, že musí ležet a trvala na tom, že bude mít pootevřené okýnko alespoň na čumák.

Kdo to neví, tak doga poměrně dost slintá. V podstatě neustále vypadá, jako když spolka tenisky a z huby jí visí tkaničky.

Dovedete si představit, jak potom vypadá okýnko, na kterém má tu tlamu přitisknutou?

Taky musite počítat s tím, že si vždycky vybere nejlépe oblečenou osobu, ve vašem okolí, aby si o něj ty sliny otřela- to jen tak na okraj.

Sallynka to ještě dovedla k dokonalosti a v pravou chvíli kýchla, čímž se výrazně zvětšil její akční rádius.

Při jedné takové cestě autem,  nás zastavila policejní kontrola.

Mladý, evidentně velmi ambiciozní policista, nehodlal kontrolu nijak odfláknout, leč nenašel nic zásadního.

A potom si všiml zcela neprůhledného skla v zadních dveřích.

,,Pane řidiči, tohle snad nemyslíte vážně."

Následovala přednáška, jak má řidič povinnost mít ,,čisté" auto. Na důkaz svých slov, přejel prstem po okně, aby vzápětí zjistil, že znečištění není zvenku, nýbrž na vnitřní straně.

A pak udělal osudovou chybu- strčil hlavu do auta.

Sallynka celou dobu seděla na zadním sedadle, bradu měla na opěradle řidičova sedadla, ale oknem zvenku ji nebylo vidět.

Ve chvíli, kdy policista strčil hlavu dovnitř, střetl se Sallčou tváří v tvář. 

Zůstali na sebe několik vteřin zírat a pak......... Sallyna kýchla!

Myslím že to bylo naposledy, co zmíněný pán někomu nahlédl do auta. Každopádně, okamžitě zapomněl na nějakou kontrolu, a se strohým ,,jeďte" , nás propustil.

Zřejmě se pak odebral k dekontaminaci, možná svou uniformu rovnou spálil.  :-D

Další její ,,neřestí", bylo žrádlo. 

Ten pes prostě neměl nikdy dost. Sežrala úplně všechno, kromě plechu a skla.

A kradla!

Klidně vám sundala sousto z vidličky, když jste ho nedopravili dostatečně rychle do úst nebo vám ukousla chleba, který jste zrovna jedli - to se opravdu stalo.

Z toho důvodu jsme, před každým odchodem z domu, podnikli důkladný průzkum, co by, ta potvora, mohla sežrat tentokrát.

Když jsme ji poprvé přivedli ukázat do útulku, aby viděli, že u nás nestrádá, sežrala Sallyka, během půl minuty, paní recepční oběd.

Jak kdyby nedostala týden nažrat.

Jednou se jí podařilo otevřít lednici a vyčistila ji dokonale. Od jogurtů, přes sýry až po čokoládu. Kostku tvarohu spolkla i s alobalem.

Nikdy se nám nepodařilo ,,schovat" úplně všechno. Sežrala i věci, které by vás ani nenapadly.

Například vařečky, protože ,,smrděly" omáčkou.

Nakousala pět kilo cibule. Přísahám, že kousla opravdu do každé. Asi zkoušela, jestli by ta další nebyla přece jen k jídlu.

Ukradla tři pytlíky bramborových knedlíků v prášku. Kombinace s jejími  slinami byla opravdu vražedná a škrábala jsem to z podlahy snad týden.

Říkali jsme, že trpí ,,syndromem útulkového psa" - co sežeru, to už mi nikdo nevezme. 

Další věc, kterou nikdy nepochopila, byl fakt, že není ratlík. 

Takže se opravdu nenacpe pod židli, nemůže vám sedět na klíně, že opravdu neustojím její láskyplný skok na záda,....

Když si lehala, tak se asi tak 40x otočila a pak si, stoprocentně, lehla tak, že měla vyvrácenou hlavu o zeď, narazila do skříňky, apod -  no prostě úplně nejblběji, jak mohla.

Také měla vzácnou schopnost upadnout i na rovině. Zakopla si o vlastní nohu a hodila takovou tlamu, že jste byli přesvědčeni, že už se prostě nezvedne.

Jednou se někde ,,opozdila", a když se nás pokusila dohnat, tak zakopla a po hrudníku sjela celý kopec. Když přistála, zůstala, bez hnutí, ležet.

Byla jsem přesvědčená, že musí mít zlámané všechny nohy. Ale naše psí zlatíčko se po chvíli oklepalo a zřejmě jí ani nedošlo, jaký držkopád právě absolvovala.

Nesnášela vodu, takže v dešti byste jí nedostali ven, ani kdyby měla puknout. 

To jste pak stáli venku na dešti a přemlouvali jste psa, který stál bezpečně pod střechou, že se opravdu nerozpustí.

Moje máma se vždycky smála, že má strach, aby se jí nerozpustily ,,puntíky" .

A taky byla dost háklivá na zimu-na chatě spala ve spacáku a v zimě chodila ve svetru.

A už jste někdy viděli Německou dogu omdlít?

Já ano.

Ležela na zahradě a ,,hlídala" koše s právě natrhanými švestkami. Teda ona spíš číhala na okamžik, kdy ji nikdo neuvidí, aby je mohla užírat.

Jenže stejný nápad měly i vosy. Sallča na ně chvíli koukala a pak se rozhodla švestky bránit.

Párkrát klapla na prázdno a pak se bohužel ,,trefila"

Ve chvíli, kdy dostala žihadlo, strnula, vyvalila oči a omdlela. Prostě se jí podlomily všechny čtyři nohy a zřítila se k zemi, až pod ní zaduněl beton.

Zkrátka a dobře- život se Sallynkou byl hodně náročný a stresující. Ale taky plný lásky, kterou nám denně projevovala, i když svým osobitým způsobem.

A my jsme nikdy nelitovali, že jsme si tu naši strakatou holku vzali- teda téměř nikdy :-)

 Sallča už se nějakou dobu prohání v psím nebi, ale my na ní dodnes vzpomínáme.

Protože, jak říkám: ,,Sally byla ,,trest" za zavšechny moje minulý i budoucí hříchy" , ale byla to taky moje milovaná holka.