Vakuum na třetí - kapitola druhá

Minule jsem skončila jakýmsi mým krédem, jež mě v podstatě přivedlo na myšlenku psát tento blog. Zkusím ve stručnosti popsat, co si pod jednotlivými hesly představuji, co pro mne znamenají, jaká je má vize tohoto psaní...

1. ČÍST

Vždycky jsem ráda četla a s četbou jsem měla spojené i psaní. Ať už to začalo dětským snem být spisovatelkou, či pokračovalo psaním básniček na střední škole, knihy a psaní pro mě bylo tím správným únikem od stresu a podobně. 

S příchodem dětí se čas vyhraněný na četbu markantně zkrátil a já aspoň okusila audio knihy, které jsem "četla" například při hourání Jedničky v kočárku. Jsem ale lehce staromódní a hmatatelná kniha je zkrátka kniha, a tak jsem se zařekla, že se pokusím víc číst, psát.

2. TANCOVAT

Tímto heslem jsem chtěla poukázat na jakoukoli fyzickou zátěž, jež mi zkrátka pomáhá. Vyplavené endorfiny v těle mi navozují takový ten permanentní (někdy protivný) úsměv na tváři. Další předsevzetí: pohyb - alespoň ten, který mohu vykonávat při těhotenství. Ano, věřte či ne, tentokrát nejsem úplná funící velryba.

3. ŽÍT

Co dodat? Snad jen to,..snažit se žít jednoduše tak, abych byla šťastná. Někdy mám pocity, že je to nereálné, ale vždycky se s pohledem realisty zamyslím a řeknu sama sobě: "Je to o maličkostech, o těch radostech, o tom, že máš 2 skvělé děti, funkční rodinu a všichni jste zdraví". Co si vlastně víc přát? Jen děkovat andělům a žít!

4. MILOVAT

Tady budu snad ještě stručnější než v předchozím bodu. Učím se milovat sebe (ano, pořád jsem lehce sebekritická), miluji svoji rodinu, miluji život.

Tak...je to venku. Při mém menším nervovém předvánočním zhroucení jsem si určila lehké cíle. Radši píši lehké, protože se nepovažuji za příliš cílevědomého člověka. Začala jsem psát tento blog. Teď už mi zbývalo vymyslet název a kupodivu to šlo poměrně rychle. No, rychle...měla jsem celou "á čtyřku" popsanou z obou stran různými hesly, slovními spojeními, kresbami či škrtanci. Pak jsem zkrátka spojila dvě hlavní myšlenky svého smýšlení - vakuum proto, že se občas ve svém životě a světě cítím izolovaná a chtěla bych psát o těch konkrétních pocitech v konkrétních životních situacích a na třetí proto, že ty naše děti mě tímto psaním budou provázet chtě nechtě a jak už jste určitě pochopili....budou tři. Ano, Trojka se ihned ozvala a kopla mě do žlučníku, děkuji ti.