Mít se krásně aneb VÍTR ZMĚN...

          Tak. Nechala jsem víc jak půl roku uležet a usadit všechny pocity. Chtěla jsem nebýt uspěchaná a všechno promyslet. Ti, co četli mé blogy o tříměsíční cestě se synkem do Panamy a Kostariky, možná tuší...

Potřebovala jsem si utřídit důvody pro a proti. Vlastně nebylo moc co třídit, spíš překročit Rubikon a rozhodnout se. Rozhodnout se změnit od základů můj a synův život. Již v prvním blogu, jsem popisovala určitou rozpolcenost, nespokojenost a neukotvenost. To, že se mi nelíbí civilizační evropskej chaos, stres, tlak na výkon a vytrácení radosti ze života. On totiž díky nastavenému systému, nám vlastně ten život ani tak moc nepatří. Uniká nám mezi prsty.  Všichni jsme semletí rytmem vstát - práce - povinnosti - zaplatit co je třeba. Je to nastaveno tak, abychom si moc nevyskakovali a měli neustále starost o živobytí. Přitom člověk k životu moc nepotřebuje, ale defakto jsme tak sešněrováni příkazy, zákazy, nařízeními a doporučeními, že nám na Žití nazbývá čas ani energie. V Evropě je tento tlak ještě markantnější. Laťka životních potřeb je systémem nastavena vysoko tak, aby nás zajišťování životních potřeb totálně zaměstnalo.

Jednu dobu jsem toužila po malém pozemku stranou u lesa, s tím, že bychom tam žili v mobilheimu, nebo malé chatce, co nejvíc v souladu s přírodou a co nejvíc soběstační. Zároveň ale člověk potřebuje v mém věku ještě zaměstnání, protože jen z pěstování a chování zvířat s dítětem dnes už nevyžiju. No...skončila jsem u pozemku. Pozemky v dojezdu u větších měst ( neřkuli u Prahy, která má ceny bydlení a pozemků extra absurdní) jsou nad mé možnosti, K tomu se přidaly zcela nepochopitelné obstrukce co se týče mobilheimu v oblasti. Myslím tím úřední obstrukce, což zajisté potvrdí většina majitelů mobiláků.Jednoduše - jen tak si na pozemek mobilheim nedáte. A pokud ano, je to nezákonné. 

A tak jsem si odjela vyčistit hlavu, vyrovnat energie a hledat impuls a nápad ke změně. Obhlídnout jak to chodí v úplně jiné společnosti na druhém konci světa. Teď tedy,  půl roku po návratu vím již takřka stoprocentně, že chci žít jinde a jinak. Není to útěk. Je to hledání naplněnosti života, a tím nemyslím nic hmatatelnýho. A ano, je v tom i určitá touha po dobrodružství, dětská zvědavost a nadšení a hlavně touha mít se krásně. Uvnitř hlavy i vně. A to jsem cítila tam, v Panamě - u Karibiku i Pacifiku, z džunglí za zády, s naprosto zpomaleným životním tempem místních, jejich schopností se radovat ze života.

Mám několik nápadů neboli směrů, co tam dělat . Vše je v jednání. Zjišťuji s vervou sobě vlastní všechny informace od možností bydlení, přes možnosti zaměstnání po možnosti vzdělávání syna. Věřte, že se dá najít na webu jakákoli informace, kterou hledáte, jen se tím musíte prokousat a věnovat tomu čas. Což  není jednoduché, protože k mému zaměstnání terénní sestry, jsem ještě na částečný úvazek v ambulanci u obvoďáka. K tomu mám syna dyslektika a dysgrafika s mírnou formou ADHD. Ale aktuálně je tohle dočasné nasazení nutné, abych si vytvořila finanční základ.

V listopadu jedu do Panamy na měsíc znovu už s plány a kontakty, takže to  bude už celkem konkrétní mapování.

Jeden z plánů - a toto je něco jako průzkum trhu - je níže. Vznikl z toho, že když jsem psala blog a nebo jiné příspěvky, byly velmi časté reakce žen typu: ..."já bych jela, ale....neumím řeč....sama se bojím....jsem stará a nikdo se mnou nepojede...jsem sama a mám dítě, bojím se....."

Takže milé dámy, uvítaly byste něco jako malou rodinnou cestovku ( já a vy - návštěvy), kdy by vaše jediná povinnost byla přeletět Atlantik ( doporučenými spoji, s co nejlevnějšími letenkami - aktuálně se ceny pohybují např. mezi 10.500 - 12.500kč)?

Vyzvedla bych vás na letišti, dopravily bychom se na místo mého pronajatého domku lokální dopravou, poučila bych vás předem, co potřebujete s sebou a co je zbytečné tahat ( vystačíte si s palubním zavazadlem), bydlely byste u mne v domě za hubičku ( tedy dle rozpočítané ceny pronájmu, ale pořád za hubičku), mohly bychom společně ( nebo i sólo) vařit, výletovat, zewlit a ukázala bych vám opravdový život na místě. Musím všechno vykalkulovat, ale už teď vím, že prozatím nejnižší cena cestovky na 14 dní je 67 tisíc, což je opravdu drahé. Pokud někdo najdete levnější, dejte mi vědět :-). I s výlety přesuny, stravou, letenkou a ubytováním se dá vejít do max.30 tisíc, dle vaší náročnosti. Tudíž cena např. Chorvatska :-)....Nešlo by totiž o luxus, ale o zážitky, relax...Na místě je i kamarádka - masérka a jogínka, takže kdyby některá z vás chtěla, mohla by relaxovat i touto formou...( viď Luci? ). Rozhodnutí o pojištění či očkování nechám na vás, to je nad základní cenou. Šlo by víceméně opravdu o návštěvy jedné až pěti žen v jeden termín ( víc ženství už bych nesnesla :-)))). Chci se opravdu zaměřit na DDD - divoké dámy důchodkyně, SBDB - singl dámy bez dětí, SDSD - singl dámy s dítětem ( čím víc dětí povezete, tím je to finančně náročnější), a Dámy všeho věku, které by se samy bály cestovat. Ale šlo by opravdu jen o komorní záležitost. Zatím je to v rámci průzkumu, a můj budoucí život v Panamě by ani neúspěch tohoto projektu neohrozil. Vím jak se uživit a nebojím se toho. 

Jak už jsem někde psala: KDO SE BOJÍ, NESMÍ DO (PRA) LESA...

Tak dejte vědět, jak se vám tahle idea líbí, zdali byste jí využily a můžete i sdílet s ostatníma, ať vím, jestli je zájem. Zatím to vždy vypadalo - podle reakcí, že ano...

Přijímám i podněty. A muži prominou, tohle je ryze dámská jízda, nic ve zlém.