Přeměna

            Odskočili jsme si na 14 dní do Chorvatska. Na ostrov Iž. Nutno dodat, že za cenu, odpovídající obvykle pouze týdennímu pobytu. Opět jsme cestovali jen já a syn. Samozřejmě, že oproti Panamě to bylo v něčem jednodušší, ale zase o tolik ne. Jeli jsme busem. Poměrně jsem podcenila prevenci otoku nohou, takže díky lenosti jsem si na těch 12 hodin cesty nenavlíkla kompresní podkolenky. Chyba. I přes třídenní profilaxi Detralexem ve zvýšené dávce, měla jsem ráno z nohou ženy, nohy slona, a místo kotníků lotníky. Navlíkla jsem se tedy do kalhot a další skoro dva dny odpuchala. Co mi ale fakt tentokrát naštvalo, tak že nás na hranicích Slovinska a i Chorvatska všechny, včetně spících dětí vyhnali v 1:30 v noci ven z busu, museli jsme utvořit frontu a po jednom přistupovat s doklady k okýnku s celníkem . A to vše 2x během půl hodiny. Zlatá Střední Amerika.

V Zadaru jsme byli po 6té ráno a katamarán jel v 10. Takže pěkně hezky zmrzlinka a snídaně. A pak už to konečně začalo prázdninově. Villa na Iži je překrásná, zařízená ve středmořském stylu s nádechem boho, takže se cítím skoro jako doma :-). Jezdí sem jen a pouze Chorvati a Slovinci. Dorozumíváme se oproti předpokladům spíše anglicky, protože letos mé dorozumívací schopnosti trochu váznou. Mám po těch třech měsících v Panamě v hlavě nejvíc španělštinu a nutno dodat, dochází k vtipným situacím, kdy chci DOS SLADOLEDOS POR FAVOR, HVALA...:-D...a podobně.

Pět dní fungujeme normálním dovolenkovým stylem. Mezi 9-10 vyrážíme k moři, okolo 14té domů, rychlý oběd a odpočinek a mezi 15-16tou zase k moři. Večer procházka, zmrzka nebo pizza. 

To takhle jdeme z pláže a synek praví: " To jsem rád, že si nesundaváš na pláži podprdu..."  "Proč, jako?" "Protože támhle leží nahatá prsatice, prsa jí BLEMDAJ až do Afriky a je jí úplně jedno, že se na ní musej koukat děti...".....Jako dál to rači nerozebírám, páč kdo se moc ptá, moc se dozví. A že mi napadá spousta otázek....

Až najednou: agresivně vtrhne do  našeho života teta z Červeného Kostelce. Nevítaná, nečekaná a hlavně nechtěná návštěva. Nutno podotknout, že jsem ve věku, kdy u mě nemá co dělat. Naposledy mi navštívila někdy zjara, a to jsem skončila akutně v nemocnici. Takže situace tady na ostrově se náhle jeví nic moc.

Jsem nucena se uložit do ležata do chládku a pokud možno se nehýbat. Bytný nejen bez mrknutí oka odstraní následky řádění nezvané mrchy, vypere mé prádlo a přinese ho složené, ale když trapností skoro pláču, tak povídá: " Ništo...to bude dobro...Nejsi jen host, jsi přítel. Odpočívej..."

Jenže, já tu nejsem sama, a v polomrákotách přemýšlím nad tím, že bych měla uvařit, hlídat jestli syn dostatečně pije, jestli neskáče kde nemá, jestli neplave daleko,  jestli...

Můj gospodin -přítel povídá: " Žádná panika...já se postarám..."

A tak to pouštím z hlavy. Syn jí s rodinou gospodina a celý den je u moře sám s partou chorvatských dětí. Vrací se večer okolo osmé, převlíkne se, vezme sám na večeři na pizzu do konoby dcerku bytnýho a vrací se okolo 11té v noci. Voní mořem, pusa špinavá od zmrzky a oči svítí nadšením a sebevědomím...Práskne sebou a spí....

Když už konečně dnes vyrazím k moři, vidím svého synka ( poznám ho z dálky jen kvůli plavkám) v hromadě anglicky řvoucích opálených chorvatčat tak, aby se dorozumněli všichni, a on si mě ani nevšimne...Jdu tedy dál na klidnější místo a uvědomuju si, že tohle je ta pohoda, kterou hledáme. Není třeba okolo děcek pořád běhat, oni si poradí a my nebudem tak uhoněný...