Panamá pokračování k Mít se krásně. Z pláže Santa Clara do pohoří Veraquas.

Ještě než jsem zvedla kotvy z ráje u pláže, zažila jsem scénku jako z telenovely. Můj konverzační sparing partner Jesus mi udělal tak jako scénu, jak to že sem nebyla víc jak den na našem obvyklém místě...Trochu mi zaskočil, páč jsme se tam potkali 2 x a netušila jsem, že je to obvyklé místo. Vysvětlila jsem mu, že " mí líbero tiempo es solo mí líbero tiempo y vendré si quiero" ( můj volný čas je můj volný čas a přijdu, když budu chtít)...Upřel na mě psí oči a hluboce vzdychl. Nejvyšší čas odjet. Ideálně bez rozloučení, na další drama nejsem připravená.

Přijeli taky dva mladý kluci jako hosté a na zahradě u stolu mi jeden povídá, aniž by ze mě spustil oči: "Eres una mujer hermosa y tienes una figura hermosa ..."( že sem jako pěkná žena a mám nádhernou postavu!!!). Málem jsem spolkla skleničku s džusem, páč jsem žena po padesátce a čtyřech porodech...A věkem asi k jeho matce....Bála jsem se něco říct, abych situaci nezkomplikovala svou touhou být vtipná a jen jsem špitla Grazias a odcupitala...Nutno dodat, že jsem pak strávila nějakou chvíli u zrcadla...

Druhý den ráno mi hodil Vincent k Panamerikaně ( silnice protínající celý kontinent , teda skoro) a za 10 minut jsem seděla v busu na Penonomé. Tam přestup na směr Santiago. Tentokrát poučena jsem si vzala krom legín a mikiny i čepici, ale nebyla třeba. Klimoška byla snesitelná. V Santiagu sem se musela zeptat, páč sem svůj bus nemohla najít. Jakýsi místní pupkáč mi chňapnul za ruku a vedl mi na správné místo. Teda doufala sem v to. Kdo mi zná, bylo to setsakara narušení mojí osobní zóny, ale udělal to tak samozřejmě a spontánně, že sem se rozhodla ho nechat žít...Pak mi předal nějakýmu dědovi s vnukem a ti mi posadili mi do správnýho busu. Asi sem na všechny působila úplně ztraceně, ale já se tak teda necítila. Vnukovi jsem vtiskla do ruky malý letadlo z kinder vejce, ježto z těhle důvodů mám těhle pidihraček sebou asi dvacet.

Opět studenej odchov a čepice v pr.....S batohem v kufru. Asi za hoďku a půl vystupuju u hotelu totálně zatuhlá, a opilá z překrásných výhledů a pohoří, který se ovšem nedaj fotit, bo to drncá jako sviň. Na místě zjišťuju, že sme si nerozuměli s ubytovatelem, když jsem počítala v Santa Fé s bankomatem. Prý se dá platit v mercado ( něco jako Albert) kartou, ale bankomat je v San Francisku, skrz který sem před víc jak hodinou jela. Platím tedy o noc méně s tím, že druhý den holt dojedu pro peníze.

Ubytko ujde, ale klidně by mohlo bejt levnější, a to jsem ho usmlouvala z 33 na 28 a myslím, že hodnota je tak na 22 dolarech...Mno, do kopce a hledat nový se mi nechce a tak zůstanu.

Druhý den jedu pro peníze, což je tříhodinovej výlet tam a zpět někam, kde krom bankomatu chcíp pes. Že tam je banka mi hlava nebere.Tak si pak aspoň dám oběd a domluvím na zítra výlet divočinou k vodopádům za 20 dolarů, což ujde...

Celý den prší, více či méně a tak už asi nikam nepůjdu. Večer byla úplně černočerná tma, kdy se mi prostě rozkoukat nepodařilo...A tak sem teda spala :-). Dlouho a dobře. A tak to asi dopadne i dneska.