Londýn

Podle mého názoru, nejkrásnější velkoměsto. Beru ho jako hlavní město Evropy. Ve zlatých dobách Britského impéria to bylo vlastně hlavní město světa. Londýn hraje důležitou roli v mnoha knihách a filmech a možná právě proto jsou londýské památky, názvy ulic a náměstí, jeho parky, divadla a nádraží tak všeobecně známé. Když jdete po městě, vlastně pořád narážíte na něco, co odněkud znáte.

Do Londýna můžete přijet třeba třikrát, čtyříkrát nebo i osmkrát a stejně v něm najdete něco, co jste zatím neviděli. Vrátíte se domů a stejně zjistíte, že jste zase na něco zapomněli. My jsme takto už po několikáté zapomněli najít a prohlédnout si dům, ve kterém "bydlel" Hercule Poirot. :o)

Muzea a galerie

Britská muzea a galerie jsou něco, co se musí zažít. Jsou příkladem toho, že tyto instituce nejsou jen zdrojem ponaučení nebo kulturního zážitku, ale představují i zdroj zábavy podle hesla "Škola hrou". Komenský by byl v britských muzeích úplně nadšený. Britská muzea jsou všechno jiné, jen ne prosklené vitríny se sáhodlouhými texty. Tady si spoustu věcí můžete osahat a vyzkoušet, expozice jsou interaktivní a vtipné. Není to jen interaktivita virtuální - ve stylu dotekových obrazovek, ale skutečná reakce s vystavovanými předměty. Vyzkoušíte si přilbu vojáka ze 17. století, vystřelíte z anglického luku i s vyhodnocením, takže hned zjistíte, jestli má cenu si zřizovat živnost v Sherwoodu, naplánujete si cestu na Mars a pak vybuchnete při startu, protože jste si toho vzali moc, posedíte v protileteckém krytu a slyšíte, jak kolem padají výrobky se značkou Made in Germany nebo se můžete projít pár metry zákopů z první světové. Zvlášť ten posledně jmenovaný zážitek byl pro mě hodně silný. Pokud o tomto období něco víte, tím víc to asi působí. Byla to dokonalá iluze, dával jsem si pozor, abych se neotřel o bahnitou stěnu zákopu (i když to byl jen šikovně namalovaný plast) a když se začal z druhé strany valit plyn, zadržel jsem mimoděk dech a měl jsem silný pocit, že odtamtud musím rychle zmizet.

V galeriích si pochopitelně Rembrandta osahat nemůžete, ale i tak je to fantastický zážitek, vidět ta největší díla starých mistrů "naživo", když jste je předtím viděli jen na fotografiích, případně ve filmu, když je lupič šikula vyřezává z rámu. Ještěže se ta díla kradou tak obtížně, jinak by ze všech velkých pláten nakonec byly miniatury.

Všechna muzea a galerie ale mají jedno společné. A to je skvělá kavárna nebo restaurace. To je něco, co mi u nás hodně chybí. Protože tu strávíte mnoho hodin (nebo třeba i celý den - není to žádný problém, vím to z vlastní zkušenosti), musíte si také někde odpočinout a dát si něco dobrého. Pak se můžete vrátit s obnovenými silami zase k exponátům a užijete si to. Pokud byste se tu ploužili na pokraji svých sil, zážitek to zkazí a stejně už budete chtít být jenom venku. Navíc je tato kavárna v pěkném prostředí, často ve stejném stylu jako zbytek muzea a tak i regenerace sil je součástí prohlídky.

Procházky po ulicích

Londýn to nejsou jen památky a galerie. Londýn jsou i všechny ty známé názvy ulic a náměstí, jejich ruch, červené doubledeckery, poštovní schránky, telefonní budky, černé starobyle vypadající taxíky, strážníci jako z holmesovských příběhů, beefeateři v Toweru, kulaté cedule s nápisem Underground a linky metra pod nimi, Oxfordka ucpaná od začátku až do konce desítkami autobusů, plyšoví Tedíci, noviny obrovských rozměrů se stovkou stránek každý den, upozornění "Mind the gap" a "Look right", šedé veverky v parcích nebo v dálce odbíjející Big Ben.