Roušky už nám všem lezou na...

tak jsem chvilku zvažovala jestli se mám podělit o zážitek

ale, no tak... asi jo...

Gynda, po roce (jen rutina... už jsem zvyklá) ... nejdřív sesterna - kde tě stáhnou rovnou o pětikilo než stačíš říct jak se jmenuješ, pak chtěj celkem zbytečný údaje - který tam maj už roky a pak ven a sypej na lavičku vedle a čekej na zavolání. Teda - letos zavedená novinka - vlezu do ordinace, zacvakám, nahlásím, potvrdím, podepíšu.... a sestra mě lifruje ven s káravým pohledem a slovy...nevzala jste si návleky. Máme je v bedně před dveřma. No dobře ... co by člověk pro ně za ty prachy neudělal (chápu, mě se taky po šichtě nechce drbat kýblema vody ťápance od soli).

Tak si zalovím v bedně a hledám aspoň 2 stejný - fajn, beru ty světlý, béžový... půjdou mi akorát tak k pleti. První šel ztěžka, ale po pár poskocích a opřením se o zeď jsem ho obula. Druhej šel kupodivu zlehoučka a tak se dopinožím ke svému místu, dřepnu a čučím na tu nádheru na nohou. Najednou mi dojde, že si na pravý noze vidím špičku boty a vzadu patu (a že je fakt, že bez brejlí kulový vidím)... Jak jsem tak přidušená tou debilní rouškou a mozek nepracuje jak by měl... tak mi až po chvilce dochází, že mám na botě něčí spoďáry.

Dobře, nechutný - já vím.... ale já už zažila ve zdravotnictví lecos... už jsem měla na rukou, ve vlasech atd. kde co - a rozhodně tohle mě nerozhodí.

Ale kurde, co mně od tý doby strašně vrtá v hlavě .... ? jak si byla dotyčná schopná voblíknou na "mindu" ten návlek aby se tam udržel ???