Jak jsem se o autismu svého syna dozvěděla z Mimibazaru

Otevřu po dlouhé době Mimibazar. Jsem tu registrovaná od začátku. Tehdy byly moje děti ještě malé a bylo fajn věci po nich znovu otočit a vyměnit za jiné. Měla jsem období, kdy jsem tu byla denně, pak zase několik měsíců vůbec ne. Mimibazar mě doprovázel opravdu kus mého života. Díky za to!

A jak tak přemýšlím, připlave mi vzpomínka, jak jsem si tu pročítala článek jiné maminky. Je to 10 let. Ten její článek byl pro mě zlomový. Informace v něm byla pro mě velmi důležitá, i když neradostná.

Popisovala situaci z jejího života, reakci jejího dítěte, která byla tak trochu zvláštní a tak trochu legrační. Vysvětlovala, že její dítě má autismus. Zpozorněla jsem. Ten popis totiž seděl i na mého syna. Podívala jsem se na něj – roztomilé, sladké, tříleté dítě, sedící v krabici s hračkami a roztáčí kolečko u autíčka.

V té době jsem znala jediného autistu – Rain Mana. V tu chvíli jsem netušila, jak moc se jednotliví autisté liší. Jak moc jsou rozdílní. A co všechno to obnáší pro jejich rodiče.

Četla jsem si všechny její články a pomalu skládala puzzle. Hledala jsem si další informace. Jsem jí vděčná, že sdílela kousek svého života. Pravděpodobně ani netuší, jak moc mi to pomohlo. A určitě i spoustě dalších rodičů.

Pročítala jsem internet. Hledala jsem odborné články i blogy rodičů, četla knihy o autismu. Velmi brzy jsem si byla jistá, že se to týká i Vítka a donutila doktorku to řešit. Do té doby mě totiž ujišťovala, že je jen pomalý, že to je třetí dítě, mám na něj málo času a taky je to kluk, kluci jsou pomalejší a vůbec… moc ho pozoruju!

Nicméně teď už jsem věděla, které věci jsou důležité, co Vítek dělá nebo nedělá a mohla argumentovat. Napsala mi žádanku k vyšetření u psycholožky. Té jsem o svém podezření neřekla, nechtěla jsem ji ovlivnit. Přesto autismus zmínila již po pár minutách.

A jak se Vítek projevoval? Ve svých třech letech:

-          nemluvil ani jinak nekomunikoval

-          byl na plenách

-          nedíval se do očí

-          vypadal, že neslyší

-          chodil po špičkách

-          špatně usínal a špatně spal

-          špatně jedl

-          nesdílel pozornost, neukazoval a ani se nepodíval, kam ukazujeme my

-          třepal ručičkama

-          poskakoval

Je toho hodně, že? Dneska to vidím na první pohled. Jenže se to nedělo všechno najednou. A neměla jsem s tím žádnou zkušenost. Ani doktorka ne. Omlouvala se mi pak, že se s tím setkala poprvé. Věřím tomu, že dneska po deseti letech, už je snad situace lepší.

Často jsem pak důležité informace získávala od jiných rodičů autistických dětí. Proto jsem před dvěma lety začala psát blog o životě s autistou (zivotsautistou cz). Třeba ho bude potřebovat někdo jako já před deseti lety. A třeba díky Mimibazaru.