Nad jakým člověkem zlomit hůl?

Kritérií je samozřejmě nespočet. My se ale zaměříme na ty lidi, kteří, kdybychom to vysvětlovali dětem, tak bychom pověděli, že jsou „oškliví“. Samozřejmě ne vzhledem, ale tak nějak uvnitř. Lidé hrubí, nevychovaní a vulgární jsou často skryti pod dobrosrdečným úsměvem a za sladkými řečičkami. Podle čeho poznáme, že se náš protějšek, kamarád nebo kolega dřív nebo později projeví jako hulvát i vůči nám?

Všichni bychom měli kolem sebe rádi jenom milé, dobrosrdečné, nápomocné, ohleduplné a hodné lidi. Jenomže nežijeme v pohádce, že ano. A tak se setkáváme s různými typy povah, způsobů i vychování. Co naznačuje, že člověk, se kterým jednáme, je prostě hrubián?

• Všechno by se dalo shrnout jedním slovem – ohleduplnost. Lidé, kteří jsou vůči svému okolí ohleduplní, se tak většinou budou chovat i k nám. A naopak.

Jsou hluční. Bez ohledu na to, jestli někdo spí, odpočívá, nebo je to prostě jen nepříjemné. Ani je nenapadne se nějak omezit.

Pohazuje odpadky. Lahev, kelímek, nedopalek, obal... prostě na zem s ním. Protože koš je daleko. A tady se hodí oblíbené rčení všech maminek – jak by to vypadalo, kdyby se takhle chovali všichni? A to zahrnuje také třeba neuklízení po svých psech.

Dovyužívat a nenahradit. Papír v tiskárně, toaletní papír, benzín v rodinném nebo jinak sdíleném autě. I když je náhradní nebo nový hned vedle. To se prostě nedělá.

Chodí pozdě. Protože jeho časový harmonogram je důležitější než čas všech ostatních. Zřejmě.

Předbíhají ve frontách. Je to legrační a dětinské? Ano. Ale děje se to i u dospělých? Také ano. I když to není žádný zločin, prostě se to nedělá. Ze slušnosti a respektu ke společenským pravidlům.

Přerušují hovor. Všechny děti učíme, že to nemají dělat. Takže dospělí, kteří to dělají, moc dobře ví, že by neměli, ale „já“ je silnější než všechno ostatní.

Nevracejí nákupní vozíky. Nebo košíky, to je jedno. Prostě jakmile je nepotřebují, nechají je tam, kde zrovna jsou. Maličkost, samozřejmě. Ale přidělává to práci ostatním lidem, někdy dokonce blokuje parkování nebo může způsobit nehodu.

Neprojevují respekt ke starším. Byť je to někdy o nervy, starší spoluobčané si zaslouží náš respekt už jenom díky tomu, že si toho prožili mnohem víc než my. Být hrubý na seniory je za extra zlý bod navíc.

Neumí se chovat u stolu. Respektive umí, ale myslí si, že nemusí. Samozřejmě, že nemusí, ale co to o nich vypovídá? No řekněte sami.

Problémy s chováním na silnici. To, jaký je člověk řidič, často prozradí mnohé o jeho povaze. Když nesmyslně předjíždí, ohrožuje ostatní, vybržďuje nebo nenechává dostatečný rozestup... no, tady um můžeme mluvit o tom, že netrpělivost může stát i životy. A to nemluvíme o nepoužívání blinkrů nebo telefonování a psaní za jízdy. Tady bezohlednost narazila na hranici s nebezpečím. Ale mžeme jít i dál – jezdí pomalu v rychlém pruhu, blokují příjezdové cesty nebo brány...

Nevhodné používání telefonů. Psaní textových zpráv, když s někým mluví. Telefonuje, když platí u pokladny. Nevypne si zvonění, když je na schůzce. Zvedne telefon v kině. A tak dále, a tak dále.

Využívají k parkování místa pro hendikepované. I když za to hrozí velká pokuta, často vidíme na speciálně vyhrazených místech stát auta a vycházet z nich lidi, kteří rozhodně nijak zdravotně omezení nejsou. Diskuze o naddimenzování těchto parkovacích míst jsou irelevantní.

Nevychovávají děti. Teda ano, ale rozhodně je nevede k dobrým způsobům. Nechává je spíš tak nějak existovat, ale co hůř, slušnému chování se před nimi často vysmívá.

Upravují se na veřejnosti. Odkusuje, piluje nebo stříhá nehty, dloube se v nose, češe si vlasy a tak dále. Samozřejmě to velmi záleží na kontextu, ale toto chování je velmi nevhodné mimo domov. A taky většinou nechává nepořádek na veřejných toaletách. Možná si ani neumyje ruce.

Chovají se hrubě k personálu. K obsluze jakéhokoliv typu (od prodavaček po číšníky, někdy nevyjímaje ani sestry u lékařů) se prostě chovají přezíravě a neuctivě. A to se nedělá.