Císařský řez a jaké následky si maminka nese Rodina

Kdo nezažil, nepochopí. Málokdy platí toto rčení více než tady. Tentokrát ale nebudeme mluvit o zdravotních komplikacích, potížích a následcích, které může císařský řez, jakožto hluboká břišní operace mít. Tento způsob narození dítěte má totiž spoustu psychických následků, se kterými se nejedna maminka potýká – tiše a většinou sama.

Císařský řez má mnoho indikací, od těch akutních, kdy se k němu musí přikročit neplánovaně pro záchranu života maminky i miminka, po dopředu naplánované z různých zdravotních důvodů. Jedním z nejběžnějších je například hrozící porod koncem pánevním, kdy se miminko z různých důvodů nepřetočí hlavičkou dolů. Každopádně, když už na takové řešení dojde, je třeba se vyrovnávat s následky, které zdaleka nejsou jen fyzického rázu.

Bolest. I když ta zrovna patří mezi velmi fyzické záležitosti. Po výkonu nezůstane jen ta jizva, kterou vidíme. Aby lékaři dostali dítě ven, musí prořezat všechny vrstvy tkání – od kůže po dělohu – které dělí miminko od světa. A důležité pak je, aby jizvy nesrostly špatně, tkáně k sobě a tak dále. Maminky zažívají dlouhodobou a velmi omezující bolest, která je rozdílná od bolesti klasického porodu a jeho následků – omezuje mnohem více v pohybu. Ale novopečených maminek se často nikdo neptá, jestli můžou, protože musí.

Kojení. Není to pravidlem, ale stává se, že maminky po císařském řezu mají problémy s nástupem laktace. A to je pro ženu velmi stresující záležitost. Vidí, že miminko „trpí“ a i když by ona měla být ta, kdo mu všechno poskytne, nemůže. Naštěstí se tento problém dá řešit a často se ani nevyskytne. Ale přece jen.

Samota. Císařský řez je mnohem méně rodinná událost než klasický porod. I když nemusíte být z těch, kdo si přejí tatínka nebo jiné příbuzné na porodním sále, jsou mezi námi i takové, pro které je tato podpora naprosto podstatná. Příprava na operaci je ale většinou bez přítomnosti kohokoliv jiného, než je nemocniční personál, a i když tatínek může být přítomen u samotného výkonu (ve většině případů), zdaleka si s maminkou neprožijí porod v klasickém slova smyslu, kdy se často tvoří výjimečné pouto mezi partnery.

Pocit selhání. Když pomineme fakt, že v současné době se objevuje trend císařských řezů na přání matky, je klasický porod stále tím, na co se žena vlastně celý život připravuje. Když pak dojde na rozhodnutí císařského řezu, často mají ženy pocit, že selhaly z biologického hlediska.

„Zažívala jsem pocity, kdy jsem si říkala, že jsem nejhorší matka a člověk na světě. Nebyla jsem schopná svého syna porodit normálně, a když mi řekli, že potřebuje příkrmy, protože nemám dost koncentrované mléko, zoufala jsem si, že ho nejsem schopná ani nakrmit. Takové pocity bych nikomu nepřála. I když na druhou stranu bych ráda, aby se o tom mluvilo, protože se setkávám s takovou necitlivostí ze strany okolí, že mám i ze sebenevinnějších poznámek slzy v očích. Ale na vině jsou samozřejmě taky ještě pořád hormony, že ano.“

Marika, 26

Otázky. Proč? Tys nechtěla rodit normálně? Kojíš? Hele, ale aspoň tě nemuseli nastřihávat, to je dobré, ne? Myslíš, že je císař lepší? A miliony dalších. Ačkoliv nemusíme nikomu vykládat, jak přišel náš poklad na svět, většinou na to stejně řeč dojde. A neinformovaná veřejnost prostě klade otázky a dělá poznámky, které sice myslí naprosto nevinně, ale ženu umí zasáhnout do největší hloubky srdce. Zvlášť v případě, že cítí porod císařským řezem jako své selhání – což samozřejmě není pravda a vždy jsou pro něj dost dobré důvody. Ale pocity ženy – matky jsou vždy jiné, než ostatních.

Všechny ženy, které přivedou dítě na svět, vkročí do obrovského neznáma a světa plného nejistoty. Ale také nezměrného štěstí a radosti. Každá má svůj životní příběh, každá má svou rodinu, okolí, podporu. A v konečném důsledku jde vždy jen o to, aby byli všichni zdraví a spokojení. Respekt k matkám je nezměrný, ať už se jimi staly jakkoliv a ať už si o způsobu, jakým dítě přišlo na svět, myslí cokoliv.

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
Ivana J. (cipofka) ID 105292 (16.1.2018, 16:29)
Já se tedy musím přiznat, že žádné.
Naprosto v pohodě, zlatý císař oproti klasickému porodu 12 let předtím ,-)
Dcera měla vyšší váhu, koncem pánevním, tudíž císař plánovaný, vše klaplo, žádné zdravotní problémy, žádné psychické problémy, kojila jsem stejně "krátce" jako po klasickém porodu.
Žádný pocit selhání, žádná šílená bolest, už si na to ani nepamatuju... zato přirozený porod před skoro 23 lety si pamatuju dodnes...
ODPOVĚDĚT
Markéta T. (Marky Mar) ID 144805 (12.1.2018, 17:44)
Mám za sebou císaře kvůli KP poloze. Navíc syn chtěl jít ven o měsíc dřív. Celou dobu jsem tedy s císařem byla smířená. Jenže jsem celou dobu počítala s tím, že při sekci budu při vědomí. Bohužel jsem v porodnici čekala 3 hodiny, než se mi uvolní sál a mezi tím nastaly komplikace, takže se mnou potom hnali na sál a měla jsem akutní sekci pod celkovou narkózou. Syna vyndali ve 21:35. Od půlnoci, kdy jsem se vzbudila na JIPce bez chlapa, bez syna, bez mobilu a bez infa, jestli je syn v pořádku jsem do 7 hodin do rána koukala vyděšená do stropu. Bylo to nejdelších 7 hodin v mém životě. Sestra na JIPce mi řekla, že nic neví a že mi vše řeknou ráno. Takže mi pořád šrotovalo v hlavě, jestli to opravdu neví, nebo jestli to ví a nechce mi to říct, protože je s malým něco v nepořádku? Ten strach byl hrozný. Moc mě mrzí, že jsem neslyšela synovo první zaplakání, že jsem si ho hned po vyndání nemohla pochovat. Synka jsem od porodu viděla poprvé až druhý den v 11 hodin dopoledne. Co se ale týče mě, tak já jsem hned úplně v pohodě fungovala. Vše se mi dobře hojilo, takže po fyzické stránce jsem byla v pohodě.
ODPOVĚDĚT
Alena V. (Aja10) ID 56958 (16.1.2018, 11:06)
Já měla prvního syna císařem před 30 ti lety, jedna hodná sestřička mi ho přinesla hned po probrání z narkózy ukázat. Je to o lidech, určitě se to dnes hodně zlepšilo, ale i tenkrát byly sestry hodné a zlé. Pamatuji si na jednu, která mě druhý den hned hnala z postele, že se musím hýbat, měla sice pravdu, ale šlo to říct určitě líp a ne na mě hned řvát.
ODPOVĚDĚT
Silvie S. (sieta) ID 247864, mimibazar.cz/sieta (12.1.2018, 19:29)
Mi to přijde jako naprosté selhání v tom, že přece zdravotníci musí být v 1. řadě lidští. Jaký by byl problém, kdyby Vám sestra řekla, že syn je v pořádku, vážil a měřil tolik a uvidíte ho ráno? Přijde mi, že jste pro ně nebyla člověk, pouze další kus. :-| přitom stačilo tak málo (F)
ODPOVĚDĚT
Michaela C. (MíšaC) ID 1796, mimibazar.cz/misac (8.1.2018, 13:04)
Mám za sebou 3 císařské řezy (v jednom případě šlo o porod dvojčat), ani jeden nebyl na mou žádost - první a třetí byl předem plánovaný kvůli různým okolnostem, o tom druhém se rozhodlo až vlastně na sále, kdy přirozený porod postupoval velmi pomalu... Vždycky všechno proběhlo v pořádku, na všechny pobyty v porodnici mám krásné vzpomínky, všechny děti (včetně dvojčat) jsem kojila hned od začátku a dost dlouhou dobu. Ano, jizvy ze začátku bolí, vstávání z postele a lehání si je třeba nacvičit, aby to bolelo co nejmíň, ale není to nic nepřekonatelného a ve starosti o děti mě to nijak nelimitovalo. Po propuštění domů už si na to člověk ani nevzpomene... Ani po těch letech nemám žádné výčitky, že bych nějak selhala, vím, proč se tak rozhodlo...
Píšu to sem proto, aby pokud je u někoho císařský řez opravdu nutností, aby se nebál, protože i takový porod může být krásným startem do života jak pro matku, tak pro dítě.
ODPOVĚDĚT
Bohuslava F. (Izabell.plk) ID 318452, mimibazar.cz/izabellplk (8.1.2018, 11:25)
Já rodila prvního syna císařem, dnes vidím, že to bylo zbytečné. Byl hlavičkou dolů, nebyly žádné komplikace, jen jsem měla veliké břicho jak při dvojčatech a v porodnici mi pořádně nemohli odhadnout, jak bude dítě veliké. Spekulovali že přes 5 kg, když mám takové bříško, proto zvolili císaře a ještě cca o 3 týdny před termínem porodu. Syn se narodil s váhou 3,8 kg a 50 cm, měla jsem ale abnormálně plodové vody. Po operaci jsem málem vykrvácela, nemohli to zastavit...bylo to zlé, nemohla jsem vstát, sednout si, omdlévala jsem z té ztráty krve. Miminko mi přinesli ukázat po 2 dnech a já si říkala, jééé tak to je moje? Kojení nešlo, nespustila se laktace. Z pooperačního pokoje mě pouštěli po 6ti dnech na normální pokoj, do té doby jsem byla mimo, v ukrutných bolestech. Mám jizvu pomalu od kyčle ke kyčli. Když se mi po týdnu laktace spustila, tak zas malej nevěděl jak sát a nešlo mu to. Po 14 dnech jsme šli domů, kde jsem do 2 dnů jela zpět do nemocnice se 40 horečkou, pomalu v bezvědomí a s akutním zánětem a ztvrdlým mlékem v prsu. ATB to spravili, týden jsem byla nepoužitelná a jen ležela. Manžel se musel o vše postarat, jen mi nosil kluka ke kojení. V prsu kde byl zánět se přestalo tvořit mléko a v druhém to synovi nestačilo a rázně začal hubnout. Dětská doktorka okamžitě nařídila umělé mléko a bylo po kojení, syn už prso nechtěl. Jizva mě bolela velice intenzivně dobré 3 měsíce..... Za mě císařský řez - katastrofa, určitě bych si ho nenechala jen tak dělat na přání.
Za 6 let jsem byla opět těhotná a můj gynekolog byl nadšený, když jsem mu řekla, že chci rodit klasicky, že císaře nechci. Sám mi řekl, že dnes je Módní trend, právě císařský řez. Porodila jsem klasicky,bez problémů a kojila jsem kluka do 2 let. Krásný zážitek :-)
ODPOVĚDĚT
Eva J. (evicek) ID 31117 (7.1.2018, 23:47)
Mám 3 děti sekcí, 1 akutní( měla jsem preeklampsii), podruhé se to zkusilo normálně a nešlo to a poťretí plánovaně.... bolest nebyla moc velká, kojení 3x přes rok, pocit selhání žádný. Naopak jsem ráda, že jsem neměla žádné poprodní problémy s hojením hráze( břicho mne bolelo cca týden a kdoví jestli, rychle se hojím),, povoleným pánevním dnem ap. Za mne císař pohoda.
ODPOVĚDĚT
Alena J. (Sobtik1) ID 570228 (7.1.2018, 23:27)
Já si tím prošla dvakrát, u prvního syna právě proto, že byl zadečkem dolů(obrečela jsem to) a u druhého syna to bylo spíš na mé přání, nějak jsem cítila, že je něco špatně , hodně mě bolela celé druhé těhotenství jizva.Ale měl být pořádný cvalda a moji malou postavu a předešlý císař to už bylo riziko.Nakonec pak byla moje paní doktorka sama ráda, že jsem si o císař řekla, malej byl hlavičkou dolů, ale byl tam zapresovaný a museli mě i dospávat, dva dny po tom jsem byla ještě dost mimo.Ale malýho mi přinesla sestřička po 4hodinach, ikdyž jsem spíš spala,Kubíček byl zlatej, hned věděl co dělat, přisál se a už nepustil ,-). Za to u prvního syna bylo začatek kojení problém, měl novorozeneckou žloutenku a místo papaní jen spal, naštěstí jsem rodila v malé porodnici a tak mi v rozkojování pomahala odsavačka, nakonec to bylo dobré, jen tchýně mě půl roku drtila, že mám malo a slabé mlíko, ať dokrmím umělým mlíkem, takže jsem pořád chodila k doktorce a ta vždy s usměvem, že ne, že je malej pěknej.Měla jsem z toho dost nervy na pochodu.
Moje rada pro ty maminky co tohle teprve čeká , poslouchejte sama sebe a dávat na svoji intuici, každá jsme tou nejlepší mamou pro své děti, ikdyž to někdy není podle našich představ. (F)
ODPOVĚDĚT
Šárka V. (destiny) ID 18601, mimibazar.cz/destiny (6.1.2018, 9:08)
Ano, vším jsem si prošla. Bolest - půl roku každý večer ve sprše jsem se z toho vzpamatovávala. Psychika - pocit, že nejsem schopná porodit normálně. Kromě kojení - tomu jsem dala vše a při každé krizi jsem se věnovala jen dceři a kojení na 100%, abych mohla dceru kojit co nejdéle. Dala jsem to, i přes to, že mi dceru donesli až po 6ti hodinách. (neměla jsem narkozu)
ODPOVĚDĚT
Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt

© 2004-2021 CZECH NEWS CENTER a.s.