Chyby, které děláme při sprchování

Každý má svou rutinu, když dojde na hygienu. Ať už vyznáváme přísnou hygienu, nebo jsme v tomto ohledu spíše volnomyšlenkáři (a zastání relevantních argumentů mají oba tábory), je pár chyb, které pravděpodobně děláme všichni. Stojí nás nejen peníze, ale také můžou způsobovat kožní problémy, suchou kůži nebo třeba špatnou náladu.

Není nic špatného na tom, dívat se na své domácí zvyky z ekonomického hlediska. I to, jak moc šetříme nebo plýtváme vodou, může mít vliv na to, jaké bude na konci období vyúčtování. A přiznejme si, když jsme schopni používat eko módy na pračce nebo v autě, proč bychom neměli tento úhel pohledu na věc aplikovat i při sprchování? Přičteme-li snahu o úspornost k dalším faktorům, dostaneme šest nejčastějších chyb, kterých se při sprchování dopouštíme.

Máme špatnou hlavici. Je velmi pravděpodobné, že mezi obyčejnou a úspornou sprchovou hlavicí byste nepoznali rozdíl. Pokud máte sprchovou hlavici starší než z doby, kdy se začalo o úsporách energií a ekologii mluvit, možná by bylo vhodné přesedlat na novější – bude mít menší průtok vody za minutu, ale naprosto rovnocenné „mycí vlastnosti“.

Jsme ve sprše moc dlouho. A tady už mluvíme napůl o úsporách, napůl o vlivu dlouhého máčení na naši pleť. Zatímco úspory jsou celkem jasné, čím déle voda teče, tím více jí vypotřebujeme, vliv na pleť se může lišit. Pokud bydlíte (a sprchujete se) v oblasti, kde je tvrdá voda, může se vystavení se jí negativně projevit na kvalitě pleti. Čím déle jsme ve sprše, tím více se vlivem tepla rozevírají naše póry a pojímají minerály z vody. Ty mohou póry buď ucpávat, způsobovat podráždění nebo pleť vysušovat.

Moc horká, moc studená. Ani jeden extrém není pro naše tělo z hlediska hygieny vhodný. Horká voda způsobuje podráždění pleti a její náchylnost k odmítavým reakcím na různé hygienické prostředky. Studená voda zase může způsobit, že si nedostatečně smyjeme od sprchových gelů po kondicionéry. Stejně tak ale není vhodné používat sprchu jako kompenzaci okolního prostředí, tedy teplou, když je nám zima, nebo studenou, když je nám horko. Teplotní šoky nejsou dobré pro naši pleť, způsobují její vysušování. Jiná věc ovšem je, používáme-li studenou sprchu jako prostředek otužování – studenou sprchou se dá totiž bojovat proti kde čemu, klidně i úzkostem a depresím!

Hlavu si myjeme jako poslední. Hlavou bychom totiž měli začínat, protože zbytky šampónu a kondicionéru ulpívají na těle a pokud je důkladně nespláchneme (respektive neumyjeme), dráždí pokožku, ucpávají póry a způsobují kožní problémy.

I po sprše bychom měli mít rutinu. Jemně se osušit měkkým a čistým ručníkem, ne se sedřít naškrobeným tvrdým, který by mohl rozdráždit naši pokožku. Co nejrychleji po osušení bychom měli nanést hydratační a zvláčňující péči, ať už nám vyhovují oleje, krémy nebo mléka. Vláhu je totiž třeba pokožce nejen dodat, ale také ji v ní uzamknout – a to se nám nepodaří, když je pokožka stoprocentně suchá půl hodiny po sprše.

Koupelnu nevětráme. Někdy ani otevřené okno není dost. V koupelně totiž nenecháváme uschnout jen zamlžené zrcadlo, ale plnohodnotné kapky vody na podlaze, stěnách i stropě, mokrý ručník, koupelnové předložky nebo sprchové závěsy. Co nám hrozí, když koupelnu nenecháme pořádně vyschnout? Jsou to především plísně, kterým tma a vlhko vyhovuje, jen co je pravda. A proto není od věci pořídit si do koupelny větrák, který rozežene stojatý vzduch, nechat otevřené dveře, otevírat okno.