Trable prostředního dítěte

Možná už jste slyšeli o psychologickém, psychiatrickém a terapeutickém přístupu, který vychází z tzv. rodinných konstelací. Teorie vychází mimo jiné také z toho, že jakási organizační struktura, pozice, kterou v rodině zaujímáme, ovlivňuje naše schopnosti, povahové vlastnosti, způsob řešení a vyrovnávání se s problémy nebo třeba i naše budoucí vztahy.

Teorie rodinných konstelací není nic nového ani nic alternativního. Vychází z reálných studií, průzkumů, rozhovorů a terapií. Za desítky let praxe a teoretického zkoumání se vědcům povedlo abstrahovat nejčastější společné vlastnosti, které mají lidé určitého rodinného postavení. A my se dnes podíváme na prostřední děti, které se mají údajně v rodinách „nejhůř“.

Dává to smysl

Dítě, které se narodí v rodině jako druhé, ale nikoliv poslední, mívá nezáviděníhodnou pozici. Prvorozenci získávají zvláštní privilegia, péči a pozornost čistě proto, že jsou první (nevýhodou je, že jsou tak trochu „pokusní králíci“ a další děti to mají u rodičů mnohem snazší). Nejmladší děti mají zase v rodině největší manévrovací prostor, „benjamínkům“ většinou, lidově řečeno, všechno projde.

A prostřední děti? Cítí se většinou sevřené shora i zdola, často se cítí nechtěné a odstrkované, a proto se vydávají na svou vlastní cestu mnohem dřív než jejich sourozenci.

Jací jsou a s čím bojují

Říká se, že prvorozeným a nejmladším se dostává nejvíc pozornosti, prostředním zase nejlepší průprava do života. Otázkou samozřejmě je, na úkor čeho.

Bojují především s tím, že se necítí ničím výjimeční, nikdo jim to ostatně ani nedává najevo. Zpravidla mají nejméně fotografií v rodinných albech a zároveň jsou na nich málokdy sami. Tato jakási přirozená vyčleněnost z pozornosti rodiny ovšem vede k tomu, že jsou ze všech sourozenců nejsamostatnější, dokážou si nacházet přátele a vazby mimo rodinu a jsou jako stvořeni k vyjednávání a řešení konfliktů a krizových situací. Aby ne, jejich dětství se jimi jen hemžilo.

• Často se upínají k partě vrstevníků, na rozdíl např. od prvorozených mají mnoho kamarádů, jsou v kolektivu oblíbení a kompenzují si tak nedostatek uznání a odměn v rodině.
• Jsou zvyklí tvrdě pracovat, v rámci boje o pozornost tíhnou k rebelství a exhibicionismu. Také jsou ovšem náchylní k manipulaci.
• Většinou jsou striktně monogamní, i když si to nepřiznávají. Vytvoření stabilního rodinného prostředí je pro ně velkou prioritou, částečně si tak vynahrazují jakousi „hlavní roli“ v rodině. Usazují se celkem brzo.
• Často odmítají rodinný systém hodnot a nahradí ho jiným. Ať už vlastním, nebo přejatým z jiné skupiny (např. sportovního týmu, zájmového kroužku).
• Jsou rození vyjednavači, a to doslova. Odjakživa dělali prostředníka a tíhnou ke snaze urovnávat konflikty, občas také na úkor vlastní asertivity.
• Jejich duševní houževnatost vede k tomu, že v těžkých životních situacích málokdy vyhledávají pomoc odborníka. (Tady najdeme zajímavou paralelu, u prvorozených a nejmladších je to totiž naopak. Prvorozené dítě je zvyklé situace analyzovat a obrací se tak „autoritu“, nejmladší jsou zase zvyklé, že se o ně někdo stará. Prostřední děti se často odmala spoléhají výlučně samy na sebe.)
• Jsou méně bázliví a úzkostní, mají celkově od života menší očekávání. Často bývají na rozpacích, ale život je poučil nedávat na sobě znát svou slabost.

Pár doporučení pro…koho vlastně?

Lidé narození jako prostřední děti by měli co nejvíce využívat svůj talent a zkušenosti s vyjednáváním, jednáním s lidmi a urovnáváním konfliktů. Často se jim daří na vedoucích manažerských pozicích, umí lidi vést, motivovat, jsou empatičtí, pracovití, schopní a nesnáší konfliktní prostředí.

Stejně tak by se nikdy v dospělosti neměli nechat vtáhnout do srovnávání. Prostřední sourozenci bojují s tím, že nehrají v ničem prim, od malička. Proto jim dělá velice špatně, když jsou s někým srovnáváni, ale sami sobě to dělají celý život.

Extrémně těží ze svých konstruktivných, novátorských a samostatných řešení problémů. I tato vlastnost by se měla využít zejména v pracovním prostředí, ale i v tom partnerském. U prostředních sourozenců málokdy hrozí, že se z nich stane partner závislý na druhém, bude tíhnout k rovnocennosti, klidu a spravedlivému chodu věcí. 

Našli jste se v tomto popisu? Myslíte si, že rodinná konstelace může ovlivnit vaše vlastnosti? Nebo je všechno čistě individuální a záleží spíš na výchově a konkrétních lidech, jaký člověk z vás vyroste? Řekněte to na Mimibazaru!