Co se nám svaly snaží říct?

Pokud nás bolí hýždě poté, co jsme udělali asi milion dřepů, není žádná raketová věda rozluštit, co se stalo. Co ale ty podivné křeče, bolesti a chvění? Je to vážné? Když se hýbeme, cvičíme a máme pravidelnou námahu, sem tam se stane, že naše svaly nějak zaprotestují. A my najednou nevíme, co se stalo. Natáhli jsme si je? Praskly? Potřebujeme víc odpočívat nebo raději ještě přitvrdit? Znamená bolest svalů, že jsme slabí? Nebo že jsme to přehnal? Trik je v tom, že příčiny mohou být různé. A stejně tak i řešení.

Potřebujeme víc odpočívat.

Když to někdy přeženeme se cvičením (nebo začneme zdvihat váhy nerozehřátí), sval celkem rychle nabude na objemu a v jeho obalu se vytvoří malé trhlinky. Do nich pak když se rozlije kyselina mléčná, tak to pekelně bolí. Tělo musí nejdříve zahojit tyto malé trhlinky, pak teprve začne budovat svalovou hmotu. Pokud svaly po jednom nebo dvou dnech stále bolí, musíme na ně pomalu a opatrně. Vyhýbat bychom se měli náročnějšímu cvičení, místo toho raději vyrazit na procházku a hlavně – zůstat hydratovaní.

Natrhnutý sval?

Někdy nás bolí jeden sval více než všechny ostatní na těle. Potréninková bolest by měla odeznít zhruba 72 hodin po cvičení, pokud neodezní, měli bychom věnovat pozornost symetrii bolesti – pokud se svalové vlákno natáhne nebo natrhne, jde o jednostrannou bolest, velmi dobře lokalizovanou. Když si sval doopravdy natrhneme, ucítíme při tom bolest – tedy přímo u cvičení v momentě, kdy se to stane. Sval se navíc zkrátí a udělá se na něm „boule“. Natažený sval většinou vyléčíme doma odpočinkem, ledováním, udržováním ve zvýšené pozici a v kompresi, pokud jde o závažnější stavy, je třeba vyhledat lékaře.

Nepijeme dost.

Dehydratace zvyšuje riziko křečí a svalových spasmů, protože, jak víme, bez vody nefunguje nic správně, a to ani rozvážka potřebných minerálů a vitamínů po těle. Na pitný režim bychom měli dbát nehledě na to, jestli cvičíme, ale pokud ano, tak bychom si měli dopřávat pauzy na pití a rozhodně si nemyslet, že k litru, co vypijeme v posilovně, stačí přidat další litr – a máme na den vystaráno. To, co vypijeme u cvičení, bychom do celkového příjmu vody za den ani neměli počítat.

Potřebujeme minerály.

Popíjení vody po celý den je sice důležité, často to ale není dost – nebo to dokonce může i do jisté míry škodit, pokud se pořádně nestravujeme. Svaly potřebují nejen dostatek vody, ale také pořádné zásobení minerály, respektive jejich ionizovanými formami (mluvíme o elektrolytech, iontové nápoje). Potřebujeme tedy doplnit soli a když nechceme sáhnout po slazených (přírodně nebo uměle) sportovních nápojích, máme tady banány, solená ořechová másla nebo třeba mléko. A... nebo třeba taky pivo. Ale jenom jedno!

Možná budeme nemocní.

Svalová slabost a bolest je často jedním z prvních příznaků nachlazení nebo chřipky. Je tedy třeba zahájit protiútok! Další možností příčin svalové bolesti nebo slabosti můžou být léky, které užíváme. Pokud se tyto stavy objevily poté, co jste nasadili nové léky, informuje o tom svého lékaře.

Byla velká party.

Alkohol je nejen metla lidstva, ale pořádná zátěž organismu. Aktivuje imunitní systém, který okamžitě způsobí reakci podobnou té zánětlivé, navíc dehydratuje a odplavuje z našeho těla všechno, co potřebujeme. Pokud se chceme vyhnout pocitu, že jsme uběhli maraton místo posezení s přáteli, je více než vhodné prokládat drinky čistou vodou – čím více, tím lépe.

Posouváme hranice, ale moc rychle.

Cvičení by nikdy nemělo být bolestivé, i když trocha únavy, chvění a pocitu, že svaly „cítíme“ je v pořádku jak během, tak po cvičení. Nikdy bychom ale neměli jít přes své hranice. Což často bohužel zjistíme, až když je překročíme. Zátěž bychom měli přidávat postupně a být tak trpěliví, jak jen to jde. Pokud se nám u cvičení třesou svaly nebo přeskakují klouby, rozhodně to neznamená, že si máme příště naložit víc. Můžeme zkusit buď míň, nebo se stejnou váhou a třeba se více soustředit na techniku cvičení, než na přidávání zátěže. A nebojte se, časem všechny tyto nepříjemnosti vymizí, lokty, ramena i kolena přestanou přeskakovat, stejně tak nás přestane píchat v boku a najednou zjistíme, že se nám cvičí mnohem snáz než posledně. Jenom to chce pár týdnů vydržet, nenechat se odradit, ale ani zviklat k tomu, postupovat dopředu rychleji, než je naše tělo schopné.