Otázky, na které se zeptat ostatních, ale i sami sebe

Znáte to. Seznámíte se s někým novým. Má potenciál být vaším přítelem, partnerem, kamarádem. Nebo už někoho znáte a chcete se o něm dozvědět více. Existují otázky, jejichž zodpovězení vám toho o člověku řekne mnohem více, než jaká je jeho oblíbená restaurace a co ho trápí v práci. A ty otázky jsou fikané, byť někdy banální, někdy filozofické, někdy vzpomínkové... všechny ale mají v rozhovoru své místo.

Jako první bychom si na následující otázky měli odpovědět sami sobě. Dozvíme se tak hodně nových věcí o tom, jak se díváme na svět, co považujeme za důležité, co v nás utkvělo, co bychom si přáli. A to není špatně, no ne?

„Co jsi v životě zkusil a už to nikdy nezopakuješ?“ Pracovní pozici? Školu? Drogy? Nějaký sport nebo jinou aktivitu? Nebo něco úplně jiného? A proč ses vlastně odhodlal to zkoušet, co tě k tomu vedlo? Zajímavá věc na prozkoumání.

„Jaký máš nejdivnější zvyk?“ A všimněte si, že otázka není položená „jestli“, ale „jaký“. Protože každý máme svoje malé zvláštnůstky. A ty bývají na nás to nejhezčí, to, čím jsme výjimeční. I když si to možná ani neuvědomujeme a odpovědět na tuto otázku může být velmi těžké. Protože co je naše, to považujeme za normální.

„Kdo je tvůj nejlepší přítel?“ Jsme takoví, jaké máme přátele. O tom jsme už psali (tady). A náš způsob hodnocení vztahů s ostatními je vlastně to, co do nich vchází z nás. Je odpověď „nevím“? Nebo „je jich více“? Nebo „toto je můj nedávnější přítel, ale toto nejlepší“? Všechno má svou výpovědní hodnotu.

„Kdybys na své minulosti mohl jednu věc změnit, co by to bylo?“ Zajímavé téma. Dozvíme se pravděpodobně o největší životní lekci, jaká byla člověku, kterého se ptáme, uštědřena.

„Z čeho máš největší strach?“ A ta škála může být obrovská – od pavouků po samotu, přes ztrátu milovaných po peníze. A záleží hodně na tom, jak se nám druhý otevře, některé obavy mohou být hodně niterné.

„Kdyby ses mohl rozhodnout, na jakém místě bys žil nejraději?“ neptáme se na dovolenou, ptáme se na život. Proto by měla být odpověď promyšlenější – a na doplňující otázku „A proč?“ by měly přijít taky hodně zajímavé odpovědi.

„Byl bys raději milován, nebo měl spoustu peněz?“ Je vám odpověď na tuto otázku jasná? Mnoha lidem ne. A diskuze nad tématem se může vyvinout v něco s doopravdy velkou výpovědní hodnotou.

„Jaká je nejhezčí vzpomínka z tvého dětství?“ Automaticky se dozvíte, k čemu váš protějšek tíhne a tíhnout vždy bude. Je pěkné vědět, co v něm vyvolává maximálně pozitivní pocity.

„Šel bys na rande sám se sebou?“ Zajímavá představa. Kdybych byla muž, chtěla bych se? A kdybych byl žena, co by mě na mně lákalo? Pokud je odpověď „Ne“, my bychom si měli automaticky položit otázku – „A proč bych to měl/a dělat já?“

„Co bys na sobě změnil? V povaze, ve vzhledu...?“ Pokud je odpověď „Nic“, narazili jste buď na nejšťastnějšího člověka na světě, nebo na narcise. A nebo možná taky na někoho, kdo ušel dlouhou cestu sebepoznání, sebevylepšování a s tím, co změnit nemohl, se musel smířit.

„Kdo tě v životě nejvíc ovlivnil?“ Pokud člověk najde odpověď na tuto otázku v pozitivním slova smyslu, asi nám předloží osobu, které by se chtěl co nejvíce podobat. A my budeme vědět, kam v životě směřuje.

„Jste si s rodinou blízcí?“ Vztahy s rodinou jsou někdy chmurná, vždycky ale podstatná kapitola. Je to něco, k čemu se v nouzi nejvyšší vracíme, kteréžto modely opakujeme. Ale v každém případě je strašně důležité vědět, co a jak se v rodinách má, co považujeme za normální, za standardní chování, ale i třeba oslovování nebo společně trávený čas.

„Který film/kniha/umělecké dílo tě nějak ovlivnilo?“ Kromě toho, že si uděláme přehled v preferencích druhé strany, můžeme najít hodně společného a hodně nového společně objevit. A pak bychom si ta díla mohli vyměnit a zkusit pochopit, co na nich ten druhý má.

• Odpověď na každou položenou otázku (nejen na ty vyjmenované) je pro nás obohacením. Ať už si na ně odpovíme sami, nebo se nám otevře někdo jiný. A otázky, nad kterými musíme zapřemýšlet, hloubat nad nimi, jsou skvělé v tom, že nám pomáhají utřídit si myšlenky i priority sami v sobě.