Zobrazit přihlášovací formulář

Procházíte těžkým obdobím? Tohle je dobré si připomenout

  • Publikováno:
Procházíte těžkým obdobím? Tohle je dobré si připomenout

Slyšet větu „To bude zase dobré“ většinou moc nepomáhá, na to jsme si asi v různých životních obdobích přišli sami. A taky asi víme, že když se problémy týkají nás, je skoro nemožné sami sobě nařídit cítit se lépe a vysvětlit si proč. Proto máme přátele, rodinu a další blízké, aby nám v těžkých chvílích připomněli pár věcí, které nám nejen pomůžou překlenout náročnou životní epizodu, ale také z ní vlastně vytěžit něco pozitivního. Jak je to vůbec možné? A jak je třeba se na problémy dívat, abychom je lépe překonali a třeba z nich i něco vytěžili?

Možná si to nebudeme umět říct sami sobě, ale určitě v životě nastane situace, kdy bude potřebovat povzbudit a pomoct někdo, kdo je nám hodně blízký. A právě pro ty případy jsou na místě úhly pohledu, které pomohou rozšířit obzor tomu, komu se zúžil na jeden jediný, temný průhled.

Je v pořádku nebýt v pořádku. Lidé si v náročném období často přidělávají problémy sami. A to tím, že na sebe kladou moc velké nároky, mají sami od sebe nerealistická očekávání. Mají pocit, že projevují slabost, když přiznají, že něco není v pořádku, když se potřebují chovat a cítit jinak, než jak je u nich jejich okolí zvyklé. Je na nás, abychom jim nejen řekli, ale také dokázali, že za nimi stojíme v dobrém i ve zlém.

Nejsi v tom sám. Říkat někomu, kdo trpí, že někdo jiný to má stejně nebo ještě hůř, je jako dloubat se v otevřené ráně tupým nožem. Ale pokud tu životní zkušenost máme stejnou, podobnou nebo přenesenou, je více než vhodné povykládat s dobrým koncem – jak to dopadlo, jak to řešili, jak to překonali a jak žijí teď. V takovém případě dáváme naději.

Nechat obviňování plavat. Vinit okolnosti, vesmír, spravedlnost nebo sebe za to, co se nám děje, nikomu na klidu v duši nepřidá. Pocit nespravedlnosti, který si obviňováním nasazujeme, se jenom přidává k zástupu těch dalších negativních. Navíc nás paralyzuje ve smyslu hledání řešení, protože když si usmyslíme, že nastalá situace je „něčí vina“, ztrácíme motivaci pro aktivní přístup k řešení.

Co tě nezabije... Velké klišé, které když se neaplikuje na konkrétní situaci, umí napáchat dost škody. Když ale nepoužijeme ona okřídlená slova a vysvětlíme, že každá životní zkušenost nám pomáhá se vyvarovat té stejné v budoucnu, nebo alespoň zmírní její dopady.

Širší perspektiva. Je to trošku vágní způsob, ale lidem, kteří se zapouzdří ve svém problému, často chybí jiný úhel pohledu na to, co se vlastně děje. Naším úkolem tak mimo jiné bude nabídnout nové pohledy na situaci, které dotyčného povzbudí k tomu, dívat se na věci jinýma a novýma očima. A tím pádem taky vidět více možností řešení.

Nic netrvá věčně. Když jsou problémy dlouhotrvající, ten, kdo jimi trpí, může dojít k přesvědčení, že toto je vlastně jeho nový život. Který je jenom bída a utrpení. Ale, jak už z mnoha zkušeností víme, i ty nejsilnější emoce časem opadnou, i ty nejbouřlivější situace se časem utřepou. A to je třeba mít na paměti.

Krok za krokem. Když sami sebe vyděsíme komplexností problému a představou neuvěřitelné energie, kterou do jeho řešení budeme muset vložit, výsledkem bude, že se do řešení ani nepustíme. Protože je toho prostě moc najednou. Řešit a odbavovat situace tak, jak přicházejí, a ne tak, jak si myslíme, že přicházet budou, řešit den za dnem a ne výhled na rok dopředu, to je jediná možnost, jak docházet progresu.

Zlé časy jsme si už zažili. Možná ne přesně takové, jaké jsou dnes. Možná netrvaly tak dlouho. Možná ale byly intenzivnější. A skoro jistě jsme si v té době mysleli úplně stejně, že je to konec světa. A on nakonec nebyl. Bylo to těžké, bylo to poučné, bylo to náročné a emocionálně i fyzicky vyčerpávající. Ale všechno jsme přežili a jsme zase tady. Vyřešili jsme to, přešlo to a my jsme šli dál.

Jsi statečný. Většina z těch, kteří bojují, si nejen, že neuvědomují, jak jsou silní, ale ani to vlastně neumí vidět. Ale jsou, i když sami sebe vidí jako slabé a vystrašené. Je dobré jim připomenout, že odvaha neznamená absenci strachu. Je to vůle jít dál i přes jeho přítomnost.

Něco dobrého každý den. Žít v problémech znamená myslet negativně. A to znamená nevidět radost. I když dlouhodobé trápení s sebou nese nastavení myšlenek a soustředění se na to negativní, je dobré tuto představu rozbít. Každý den se něco povede, každý den jde něco dobře.

Dobrá práce. Ocenění je něco, co lidem v těžké situaci chybí, aniž by to vlastně věděli. Ocenit jejich snahu, když mají špatný den, je něco, co ten těžký den může naprosto změnit. Do toho, aby fungovali, komunikovali a žili, vkládají hodně úsilí a stojí je to hodně práce. A to je třeba patřičně vyzdvihnout.

Lidé pomůžou. Spousta lidí bývá překvapená, kolik přátel, známých nebo členů rodiny je ochotno (a jak) pomoci, když si člověk o pomoc řekne. A v tom bývá kámen úrazu. Protože „nechceme nikoho otravovat“, ale přitom tak trochu čekáme, že lidé čtou myšlenky a na pomoc přispěchají sami. To se ale stává málokdy, většina z nás nemá radary nastavené na to, aby zkoumala, jestli před námi někdo v okolí neskrývá bolest. Přece jen, každý máme své potíže, které nám sílu těchto radarů trošku zmenšují. Ale když si řekneme, spousta lidí je více než ochotná. A víte proč? Protože lidé vás mají rádi a pomáhat přináší dobrý pocit.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie