I dětské záchvaty vzteku jsou pro něco dobré Rodina

Když se náš malý brouček rozvzteká, většinou nejde o nic příjemného. Asi máme všichni své mechanismy, jak ho uklidnit nebo jinak zpacifikovat. A většinou toho máme tak akorát dost. Takovéto záchvaty jsou nicméně podstatné jak pro dítě, tak pro nás a náš vztah k němu. Nevěříte? Máme pro vás několik argumentů, které si můžete opakovat, když vaše dítko v supermarketu ječí, jako by ho na nože brali.

Nejvíce jsou záchvatům náchylné děti okolo dvou až tří let. Je to logické, protože v té době si začínají uvědomovat vlastní já a tím pádem ho i prosazovat. Více o tom a o způsobech, jakým zvládat záchvaty vzteku na veřejnosti, jsme psali v jednom z našich minulých článků.

Lepší ven než dovnitř. Pláč z našeho těla vyplavuje kortizol, stresový hormon, snižuje krevní tlak a vytváří pouto s našimi nejbližšími – protože jsou tady pro nás, aby nás utěšili. Pokud máme tu možnost, někdy je dobré do procesu vzteku nezasahovat a nechat dítě se vybouřit. Protože pláč neprohlubuje rány, naopak je hojí.

Děti můžou lépe spát. I když by nás jako první asi napadlo, že tak usedavý pláč je vysilující, a tím pádem dítě usne únavou, je to pravda jen částečně. Problém je, když se dítě snaží záchvatům vyhýbat, protože je naučené, že se nesmí vztekat – emocionální nesoulad ho pak může frustrovat a trápit, a tím také bránit usnutí. Ale to přece známe i od sebe – jakmile frustraci nevykompenzujeme, na klidu nám to nepřidá.

Je to vlastně kompliment. Zase si to zkusme vztáhnout sami na sebe. Před kým dáváme maximálně a nekontrolovaně najevo své emoce? Je docela možné (a trošku smutné), že vlastně před nikým. A když, tak před těmi, co nám jsou opravdu nejblíže. Někdy je zlomená sušenka nebo špatná barva ponožky jenom záminka pro to, aby dítě cítilo naši blízkost, podporu a lásku. A možná bychom takové záminky našli i u sebe.

Řekli jsme „ne“ a trvali na tom. A to je dobře. Protože pokud je záchvat dítěte způsoben naším zákazem a my nepovolíme, naše důslednost se časem rozhodně vyplatí. Dáváme dítěti hranice, které v tomto věku nutně potřebuje, protože je velmi jednoduché nechat si dítě v období vzdoru jednoduše přerůst přes hlavu. Ale pro naše nervy je to teda zkouška.

Pomůže se učit. Možná jste si toho už všimli. Když si děti například hrají a něco se jim nedaří. Frustrace v nich pomalu narůstá, až přeroste do záchvatu, dítě se vyzuří a vyvzteká, a pak se v mnohem lepší náladě pustí do řešení problému – a často úspěšněji.

Když se to stane doma, je menší pravděpodobnost, že se to stane na veřejnosti. Záchvaty vzteku na veřejnosti jsou pro nás noční můrou (více zde). Když si představíme dítě jako papiňák, čím víc ho necháme upustit páru doma, tím déle to vydrží venku. A tím „upustit páru“ rozhodně nemyslíme nechávat ho se vztekat nad každou maličkostí – spíše vyslechnout a snažit se pochopit, co vlastně našeho broučka trápí a proč.

Pomáhají se zdravým vyjádřením emocí. Někdy jsou dětské emoce prostě nad jejich síly, neumí ještě pochopit, co a proč se jim děje. A proto jsou drobné projevy agrese, nemluvnost nebo odmítání spolupracovat na běžných úkonech, jako je oblékání nebo čištění zubů, známkami toho, že se dítě pere s emocemi, které jsou na ně prostě moc.

Záchvaty nás sbližují. I když během nich to tak rozhodně nevypadá, pozorujte a analyzujte. Může to vypadat, že je naše přítomnost pro dítě během záchvatu to nejhorší, co se mohlo stát, že ztělesňujeme veškeré zlo na světě. Ale není to tak, děti velmi oceňují, i když ne úplně na vědomé bázi, že jsme tu pro ně, že jim nabídneme uklidňující slova, obejmeme je a necháme je se vyzuřit.

Naše dítě dělá to, co jsme my dospělí zapomněli. Spousta z nás, a to především mužů, má v dospělosti problémy s vyjadřováním emocí, protože jsme celý život učení je potlačovat – vzpamatovat se, pochlapit se, vydržet, to přejde. Nepřejde; všechno se nám ukládá. A když to někdy s našimi dětmi už „nevydržíme“ a bouchneme taky, je to proto, že potřebujeme ten záchvat vzteku taky!

Dětské záchvaty jsou léčivé i pro nás. Naši rodiče nás možná kdysi neposlouchali s maximální empatií, třeba si uvědomíme křivdy a jejich příčiny, o kterých jsme ani nevěděli. Rodičovství je skvělá cesta jak napravit vztah se svými vlastními rodiči, více je ocenit, pochopit a možná se někdy (v duchu nebo nahlas) omluvit.

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
© 2004-2018 CZECH NEWS CENTER a.s. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt