Zobrazit přihlášovací formulář

Jak se starat sami o sebe, když to nikdo jiný neudělá

  • Publikováno:
Jak se starat sami o sebe, když to nikdo jiný neudělá

Mnoho z nás až zbytečně moc spoléhá na okolí, okolnosti a zásah zvenčí, aby nám bylo „dobře“. Bohužel, pokud svůj vlastní pocit spokojenosti a štěstí navážeme na vnější faktory, bude v neustálém ohrožení. Zvlášť, pokud je naše senzitivita o poznání větší než ostatních. Zvláště hypersenzitivní a úzkostní lidé by se měli snažit o to, aby si svůj vnitřní klid přinášeli především sami. A jakou zvolit strategii?

Asi už jsme slyšeli pojem „hypersenzitivní“. Není to nic magického, je to prokletí, kterým trpí poměrně dost lidí. Jenom to o nich možná nevíme, protože je v zájmu společenské přijatelnosti tuto svou vlastnost, která zasahuje doslova do všech oblastí života, skrývat. V češtině užívaný pojem „přecitlivělost“ má prostě pejorativní nádech, který si mnozí pletou s hysterií nebo psychickou poruchou. Přitom má hypersenzitivita spoustu kouzelných a život obohacujících stránek. O nich už jsme psali tady.

V tuto chvíli už o sobě pravděpodobně víte, jak jste na tom s citlivostí a vnímavostí vůči všemu možnému, co se kolem vás děje. Takových lidí je podle všeho na světě okolo patnácti až dvaceti procent (nejste v tom sami!). A pokud rozlišujete jemné nuance v komunikaci, neumíte vypnout vlastní empatii a všechno, co se kolem vás děje, prožíváte velmi hluboce, je třeba začít se starat sami o sebe. Jinak to totiž může hodně psychicky bolet.

Dnešní společnost s respektem ke všem možným i méně možným diverzitám se snaží překonat obecné mínění, že přecitlivělí lidé jsou slabí, neurotičtí a (nebo) nejistí. Mnohem více začíná být ceněna empatie a schopnost vnímat ostatní. Ale nic není zadarmo. Jak se tedy „bránit“ tomu, abychom necítili až moc?

Snažit se nebrat si tolik věcí osobně. Pokud někdo vyšle informaci, nějaká slova nebo činy vůči nám necitlivě, můžeme se cítit zranění. Ne dotčení, ale přímo zranění. Bohužel, spousta lidí, především když sami řeší vlastní problémy a nejsou si úplně jistí s konstruktivitou toho řešení, vědomě i nevědomě svou negativitu posílají dál ostatním. Poznáme podrážděného kolegu, poznáme změnu tónu hlasu, poznáme jedovatost. Bohužel, je to způsob, jak se druhá osoba vyrovnává se svou vlastní frustrací, s námi to nemívá nic společného. A tak je třeba zhluboka dýchat, chvíli vědomě zrelaxovat (třeba takto) a nechat to být.

Dělat správná rozhodnutí. To je rada za všechny peníze. Víme. Ale správná znamená neukvapená a rozmyšlená. Pokud budeme vědomě pracovat na to, aby naše rozhodnutí byla racionální a nezatížená emocemi nebo sentimentem, budeme se po jejich učinění cítit mnohem lépe. Protože nás nedoženou právě ty emocionální a sentimentální následky.

Starejte se o sebe dobře. Je to vlastně takový ironický paradox, že přecitlivělí lidé jsou extrémně necitliví především k sobě samým. Centrum zájmu, pozornosti a celého známého vesmíru umí učinit z ostatních a jejich potřeb a blaha, ale když dojde na ně samotné... Hypersenzitivní lidé jsou extrémně vnímaví vůči všem podnětům. A když je toho moc, mají sklony příliš analyzovat, vymýšlet vlastní řešení, stávají se náchylnější k rozvoji depresí, úzkostí a celkového vyčerpání. Proto je naprosto nezbytné, aby byly některé parametry život a naplněny – cvičení, soustředění se na práci, zdravá strava případně její doplňky, odpočinek, meditace, zábava, spánek.

Nezapomínat na svou vlastní hodnotu. Svět potřebuje citlivé lidi, empaty, jak se jim dnes říká. Jsou to lidé, kteří přinášejí ostatním do života to hezké, kteří otevírají oči novým podnětům, kteří umí prožít, procítit a třeba pak i vymyslet a vytvořit krásné věci a vztahy. Za dobrými věcmi, které se lidem i světu staly a dějí, budou vždy stát především lidé vnímaví a citliví.

Najděte svůj důvod. Všichni lidé potřebují vidět hodnotu v tom, co dělají. A ti citliví a extrémně vnímaví o to více. Pokud se potýkáte s nenaplněním v práci nebo v osobním životě, je třeba na tom pracovat. Uspokojení zdaleka nemusí být jen finanční, to největší je pro citlivé duše cítit, že jsou přesně na tom místě, na jakém mají být. Můžeme se začít věnovat dobročinnosti, změnit zaměstnání, ponořit se do záliby, která nám přináší uspokojení, trávit čas s lidmi, kteří jsou dobří pro naši duši a obohacují ji. Ať je vaše vášeň spojená s tím, co děláte, ne s tím, co byste dělat chtěli.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

jaxa ID 57698
13.9.2018, 18:11
Nevíte někdo o nějakém semináři nebo nějakém víkendovém pobytu s programem typu "péče o duši" nebo tak něco? Nejlépe Zlínský kraj (L) Potřebuji nabít baterky :-$ (F)
Carcullca ID 342099
23.8.2018, 7:26
Krásné je to pravda