Kdy skončit a kdy vydržet? Aneb jak poznat, že vztah už není to pravé Vztahy a sex

Ono když už použijeme slovo „vydržet“ v souvislosti se vztahem, asi to není úplně ono. Ale někdy jde prostě jen o těžké období, které má potenciál ke změně. Ale někdy je toho už prostě moc. Každý Vztah znamená soustavnou práci na něm, mění se nám pod rukama, skoro každý den. Jak se máme tedy rozhodovat, když nevíme, jestli to ještě stojí za to? A kdy je lepší odejít?

Samozřejmě, univerzální rada neexistuje. Ale existují různé úhly pohledu. A tak, jakmile se naladíme do té nejobjektivnější možné nálady, zkusme rozvážit následující. V těchto případech se vyplatí ještě chvíli s rozchodem počkat.

  • Pořád cítíme lásku. I když láska někdy prostě nestačí, často je to dost. Je to dohoda mezi dvěma lidmi, že se navzájem chtějí v životech mít, a jsou ochotní těžkosti okolí překonat. Pokud jsme stále zamilovaní (oba), možná stojí za zvážení ještě zůstat.
  • Naše stížnosti nejsou moc podstatné. Tady opatrně. Někdy jsme prostě jenom rozmazlení a přenášíme do vztahu problémy, které tam vlastně moc nejsou. Třeba se změnil partnerův pracovní harmonogram a netráví s námi tolik času? Jeho vina? Těst problémů, které řešíme. Nedaly by se vyřešit tím, že bychom si s partnerem jenom sedli a promluvili?
  • Ještě jsme nevyzkoušeli poradnu. Protože, i když se nám do toho nechce, manželská nebo partnerská poradna ledacos zmůže. Pokud je to ještě řešení, ke kterému jsme nepřikročili, nedali jsme tomu všechny šance.
  • Máme děti. Bohužel, i to je aspekt, který nutně musíme vzít v úvahu. Je pro ně lepší snažit se problémy vyřešit nebo odejít? Nebyly by děti náhodou dobrá motivace k tomu, abychom se oba pokusili na vztahu pracovat tak, aby fungoval…?
  • Chcete na vztahu pracovat oba. Často jenom nevíme, jak. Možná nedostatečně komunikujeme, možná si neříkáme to, co doopravdy cítíme. Musíme být upřímní sami k sobě i k partnerovi. Pokud oba máme vůli, najdeme i cestu.

No a teď jsou tady případy, kdy je další pokračování ve vztahu utrpení a často také zbytečné trápení.

  • Nemáme o sebe navzájem vůbec zájem. Prostě je nám partner jedno. Jeho city i denní program. Apatie je někdy horší než vztek, protože v ní nenajdeme žádné emoce.
  • Jsme sebou navzájem otrávení. Cítíme podrážděnost sotva na svou polovičku pomyslíme. Narostlo v nás opovržení a neuctivost. Nemáme sebemenší zájem na to, abychom brali ohledy na partnerovo pohodlí, štěstí nebo spokojenost. Protože on se k nám chová stejně.
  • Už nevidíme prostor ke kompromisu. Vztahy jsou často o kompromisu, o dohodě. Ale někdy už prostě není prostor ani k jednomu. Už jsme dali všechno a dát víc by znamenalo popřít vlastní hodnoty, vlastní já.
  • Nechceme spolu trávit čas. Dát vztah popořádku neznamená trávit čas odděleně, naopak. A když máme kopřivku jen při pomyšlení, že bychom s partnerem měli zajít na večeři… nebo se na něčem takovém vůbec domluvit, no… z toho cest ven moc nevede.
  • Libido přes palubu. Sex je jedním z barometrů partnerského vztahu. A někdy funguje i mezi lidmi, kteří k sobě jinak moc blízko nemají – a na tom se v dlouhodobém vztahu dá stavět. Samozřejmě, pokudje na čem. Jakmile nás partner přestane přitahovat nebo dokonce začne fyzicky odpuzovat, nejsme schopní se ani „přinutit“ (protože někdy jde jen o to donutit se začít, a pak už je to celkem zábava), tento stav se nebude zlepšovat.

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
© 2004-2018 CZECH NEWS CENTER a.s. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt