Toxická přitažlivost empatů a narcisů

Jsou na světě dva typy lidí, které jako by byly pro sebe stvořené. Jejich vztah ale nikdy nemůže fungovat, aniž by jeden z nich od základů nezměnil svou osobnost. Což se nestane. A tak se často potkáme s páry, kdy jeden z nich se lidově řečeno chová jako „hovado“, ale ten druhý ho zcela nepochopitelně bezmezně miluje. Jak takové vztahy fungují a jak končí?

Protože, když často mohou mít dlouhého trvání, většinou skončí. A to rozhodně ne šťastně. Narcisové, lidé sebestřední, egomaniaci, manipulátoři a sobci, jsou většinou lidé, kterým bylo nějak ublíženo. A jejich následné chování je jakýmsi popřením dlouhodobého vystavování destrukci vlastního ega. Teoreticky narcisismus, když nemluvíme vyloženě o poruše osobnosti, jakási náplast, ochranná bariéra, přes kterou se nedostane nikdo hlouběji, než člověk dovolí.

Empatové toto vycítí. Lidé, u kterých je empatie a mezilidská citlivost nastavená extrémně vysoko, to všechno vidí a chápou. Jejich neotřesitelná víra v dobrotu člověka, pochopení pro každá aspekt lidského chování a příhodná omluva pro všechno, co se jim děje (a částečně také neochota nebo neschopnost přiznat si, že zdaleka ne všichni vnímají ostatní do takové hloubky, jako oni), jsou nebezpečným podhoubím být k narcisovi přirozeně přitahování. Protože vidí rány a mermomocí potřebují pomoct s jejich hojením. Empatové nevidí zlého, ale raněného člověka.

Až doteď by se toto spojení mohlo zdát jako dobrý nápad. Empatové si ukojí svou touhu léčit duše ostatních, narcisovi se dostane potřebného pochopení, a budou společně žít v souznění a nekonečném pochopení až do smrti. Jenomže chyba lávky. Narcisové nejsou moc empatičtí, rozhodně ne tím vřelým způsobem. A tak to, jak se k nim empatové chovají, vnímají jako pokyn pro to se neomezovat a dělat si, co chtějí, protože ten druhý „přece chápe, proč to tak je“.

Empatové se velmi rychle dostanou na hranu. Protože ve svém narcistickém partnerovi vidí dobrého člověka, vidí jeho motivace, které ho vedou páchat škody na psychikách ostatních, mají nezměrné množství omluv a vysvětlení pro jeho chování… ale není jim dobře. Protože za své pochopení nedostávají nic nazpět, natož to, co by si přáli ze všeho nejvíc – postupnou změnu partnerovy osobnosti. Ona se možná mění, ale ne k lepšímu.

Nebezpečí vztahu

V takových vztazích nejčastěji promění v typický příklad týrání a zneužívání. Ne tolik na fyzické, ale na psychovké rovině. Empatové se začnou dozvídat, že je to jenom reakce na jejich chování, když nejsou narcisové tak milující a spokojení. Protože kdyby je nechali dělat, co chtějí, a měli pro ně takové pochopení, jako na začátku, rozhodně by k lásce měli více důvodů. A tak se často stane, že v rámci zoufalé snahy o to vztah udržet, empatové začnou přejímat zvyky a standardy narcisů. Začnou přijímat jejich svět, jejich realitu, jejich názory na ostatní lidi i události. A budou to oni, kdo se změní. Narcisové jsou v takových případech spokojeni, protože se jim dostane maximálního potvrzení vlastní pokřivené osobnosti – není s ní nic v nepořádku, naopak. A empatové budou hluboko uvnitř nesnesitelně nešťastní. Protože jejich cesta dobrého srdce selhala a nastoupili na takovou, která se jim od založení příčí.

Bolestné konce

Nejhorší případ je, když narcis změní empata. A vezme tak světu jednu krásnou duši, které je ovšem velmi snadné ublížit. To se ale tak často nestane. Ideální je případ, kdy si empatové všechno uvědomí a udělají vše proto, aby měli čisté svědomí – že vztahu dali to, co museli a mohli, ale víc už dát nemůžou. A tak se seberou a odejdou. Se šrámem na duši a nešťastní, ale s výhledem na budoucnost s čistým štítem a bez tyranů.

A ne zřídka se stává, že ze vztahu odejde i sám narcis. Stane se tak ve chvíli, kdy začne empat vystrkovat růžky a nenechá si všechno líbit. Když empat začne bojovat za rovnoprávnost ve vztahu, byť za její směšnou podobu, vymkne se narcisově kontrole, ten pak přestává mít situaci plně pod kontrolou a nemá tolik důvodů ve vztahu setrvávat. V takovém případě bude ale samozřejmě rozchod doprovázen slovy, že je to empatova vina. Protože se změnil a už není ten člověk, jaký byl na začátku. A vysvětlovat, že je to reakce na narcisovo chování, je naprosto zbytečné. Narcisové totiž nikdy nepochopí, co je na jejich chování špatného. A už vůbec ho nebudou měnit. Přece jen… dalo jim velkou práci a možná je stálo i hodně utrpení si takové chování vybudovat. A mají k tomu své důvody. Ale doprovázet je na této temné a nebezpečně manipulativní cestě je rozhodně, ale rozhodně nemusíme.