Zobrazit přihlášovací formulář

Ukrytá závislost. Jak poznáme alkoholika, který „normálně funguje“?

  • Publikováno:
Ukrytá závislost. Jak poznáme alkoholika, který „normálně funguje“?

Závislosti jsou v dnešní době na vzestupu. Toto přechodné období, kdy jsou nároky na člověka větší, než na jaké je stavěný, bohužel až moc často řešíme únikem; a jedním z nejdostupnějších a nejjednodušších úniků od reality je sáhnout po sklence. Už dávno neplatí, že alkoholik je troska, společensky nefunkční, skoro bezdomovec. Bohužel, závislost na alkoholu už se nemusí projevovat na sociálním a pracovním úpadku. O to je nebezpečnější.

Protože pokud alkoholika takzvaně nic nenutí s pitím přestat, pravděpodobně ani nepřestane. A bude vyčítat okolí, že jeho pití dramatizuje. Vystavuje tak nebezpečí nejen sebe a své zdraví, ale také vztahy a lidi, kterým na něm záleží.

Jak rozpoznat alkoholismus u člověka, který pracuje, věnuje se koníčkům, má rodinu a přátele? A jak poznat, že někdo své pití skrývá? Jak se alkoholismus projevuje v té „společensky přijatelné formě“?

Nadměrná konzumace. Zatímco si dáme v restauraci dvě skleničky vína k večeři a máme tak nějak akorát, pokud má někdo toleranci k alkoholu doopravdy vytrénovanou, tak u nich určitě nezůstane. Můžeme se pozastavit nad tím, že ta šestá už je možná trošku moc, ale většinou si jenom řekneme, že nás by to zabilo, ale oni tak nějak vypadají v pohodě.

Změny chování. Alkoholismus velmi negativně ovlivňuje naši psychiku. Alkoholici často vykazují změny nálad, agresivitu, plačtivost. Ale záleží především na tom, jestli mají nebo nemají přístup k alkoholu, a kolik ho je.

Alkohol místo jídla. Při pití se snižuje apetit a alkoholici často volí raději nějaký ten drink raději než jídlo. Nebo si k jídlu skleničku, dvě, tři, dají. A toho si často okolí zas až tak nevšímá. Protože mezi alkohol se počítá například i pivo, že ano. A už jsme se někdy pozastavili nad tím, že si kolega dal k obědu polévku a tři piva?

Bez alkoholu jsou podráždění. Nemusí jít o vyloženě fyzickou závislost nebo rovnou abstinenční příznaky. Když jsou ale skrytí alkoholici vystaveni dni nebo dvěma bez možnosti dát si skleničku, budou extrémně podráždění. Můžou se objevit i fyzické projevy jako neklid, pocení, úzkosti, třas. Ale jistě budou nervózní, naštvaní a lehce rozrušitelní.

Nemají kocoviny. Tolerance k drogám obecně stoupá s dobou jejich užívání. Takže pokud někdo pije denně, málokdy se probouzí s kocovinou i po vydatném večírku. Alkohol vlastně nikdy neopouští jejich tělo úplně, pořád si udržují „hladinku“, takže je pár skleniček navíc prostě nerozhodí.

Výpadky paměti. Na rozdíl od kocovin, alkoholici mají výpadky paměti častěji. Protože jsou sice tolerantní k účinkům alkoholu, jejich nervový systém je ale vlivem alkoholu poškozen. Takže velmi často nejsou schopni zrekonstruovat průběh večera, pokud se jich zeptáte. Také jsou více zapomětliví, zmatení, nesoustředění.

Popírání reality. Jako u každého závislého člověka, i u alkoholiků, kteří svou závislost skrývají, a život jim jakžtakž funguje, se setkáme se silnou odmítavou reakcí, když je s jejich pitím konfrontujeme. Vždy ho budou popírat.

Vždy mají po ruce ospravedlnění. Jsem vystresovaný z práce, chci na chvilku zrelaxovat, jenom jsme se bavili s kamarády. Pro své pití mají vždy ne zrovna dobrou výmluvu. A reagovat budou vždy odmítavě a podrážděně. Někteří dokonce sáhnou i pro argument, že jim alkohol prostě chutná. Jenomže pití prostě žádné pádné ospravedlnění nemá.

Schovávají alkohol. Jakmile si někdo začne v kanceláři, na pracovišti, doma nebo nedej bože v autě schovávat alkohol, už nejsou pochyby. Alkoholici to dělají, protože „co oči nevidí, to srdce nebolí“ a myslí si, že míra jejich alkoholismu je dána mírou jeho odhalení. Jenomže tak to není.

Alkoholismus ničí život, i když je „pod kontrolou“, respektive ukrytý A je často na okolí, aby dotyčného přimělo k řešení problému. To je bohužel velmi ošidné, protože musíme přijmout, že, byť si ji zavinili sami, alkoholismus je nemoc se společenským stigmatem, které nikdo nechce nést. Dovést alkoholika k řešení musíme opatrně a citlivě, nicméně razantně a nekompromisně. A všichni víme, že prvním krokem k uzdravení je přiznat si problém.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

jitka65 ID 63203
2.10.2018, 15:28
Mám to tak s čokoládou. Taky bych to měla léčit!!!